Odpovídá KAN

Co je dnes podle vašeho názoru největším problémem našeho školství?

Největší problém našeho školství je podobný problémům, kterými dnes trpí většina oblastí našeho národního společenství. Problém je totiž v tom, že chybí tvůrčí, kvalifikovaní a poctiví lidé, kteří by byli schopni ve vzájemné spolupráci a komunikaci najít a nalézat východiska ze situací, které vznikají jako následky toho, že byly náhle otevřeny dveře „československého socialistického koncentráku“ do Evropy a do světa „kapitalistické divočiny“.

Tento nedostatek kvalifikovaných, přiměřeně schopných a obětavých profesionálů má mnohé příčiny, mezi nimiž je dodnes na prvním místě tíživé dědictví komunistické totality, která degradovala roli učitele ve společnosti, vybírala do vedoucích funkcí lidi charakterově a talentově podřadné, bezostyšně ideologizovala výuku a navíc dovolovala, aby byl učitel vystavován mocenskému nátlaku ze strany mocných rodičů papalášů. Toto neblahé dědictví se samozřejmě netýká jen školství, ale celé naší politické, občanské, právní a správní kultury, a proto i chvályhodné pokusy jedinců či skupinek o lokální zlepšení školství a výchovy většinou zkrachují, protože nenaleznou pomocnou ruku ani ve sféře politiky ani v úřadech. Občanská společnost s množstvím nadací podporujících vzdělávání a výchovu se dosud nevytvořila a v naší legislativě dodnes chybí zákony, které by takový proces podporovaly.

Zdá se, že základním problémem českého školství je jeho „podfinancovanost“, což je nepochybně pravda, protože právě nejschopnější z mladých pedagogů jsou často nízkými platy donuceni opustit svou učitelskou dráhu. Zanedbatelný není ani únik mozků do ciziny – ve vědě naše nejnadanější špičky pracují na projektech západních vědeckých pracovišť, kde spotřebovávají svou invenci a energii, která pak chybí doma – při organizování a zdokonalování našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť.

Vedle „naší“ (= české) postkomunistické krize je příčinou mnoha problémů i „postmoderní zhroucení“ moderní evropské víry v pokrok, která po většinu 20. století nahrazovala náboženskou víru, byla motorem lidských dějin a oporou pro humanitní cíle. Rozpad této víry oslabil i roli učitele, která devalvovala nejen ve světě socialismu, ale i v celé euroamerické civilizaci. Nemilým důsledkem modernistické víry ve vědecko-technický pokrok je i letité podcenění kulturně-humanitně-právní složky vědění, ústící do neznalosti vývojových proudů, které určovaly základy dnešního světa.

Jaký největší úkol před naším školstvím stojí?

Největší úkol, který stojí před naším školstvím, je výchova občana budoucnosti. Je zřejmé, že budoucnost bude vypadat hodně odlišně od představ, s nimiž vyrůstali dnešní dospělí. Roste riziko ideologické bezhlavosti a masové manipulace a přitom klesá intenzita mezilidské komunikace. Nové generace odmítají svět rodičů, do kterého mají být přijaty, a snadno se stávají obětí nesmyslných fundamentalismů. Proto je naléhavě nutné změnit základní postoj učitele – namísto výchovy k respektu vůči mocným a k politické nenápadnosti vychovávat k opatrnosti vůči tvrzením médií i politiků (i náboženských sekt a „revolučních“ ideologů), k obraně veřejného prostoru a k účasti na veřejné rozpravě i na veřejné správě – tedy na politickém rozhodování.

Existuje podle vašeho názoru oblast výchovy a vzdělávání, která je neprávem opomíjena, a představuje potenciální zdroj vážných problémů?

Ing. Pavel Holba, CSc., předseda KAN

Další strany: Národní strana; Strana zelených; KORUNA ČESKÁ

Čtěte!