Postava učitele v zahraničních filmech
V minulém článku jsme si povídali o zobrazení postavy učitele v českých filmech. Byl brán jako národní buditel, zapšklý konzervativec i muž otevřený nový názorům, v době totality pak byl buď k smíchu, pokud šlo o historický film, či řešil budovatelské perspektivy, šlo-li o snímek ze současnosti. A v 70. letech se objevil ještě typ veselý a nostalgický...
Nic takového v zahraničních filmech západní provenience nenajdeme. Zde je učitel spíše chápán jako bojovník s větrnými mlýny a tupostí žáků, a v posledních desítkách let i s jejich agresivitou. Liší se jen přístupy – od lehké komedie (např. Sestra v akci) přes tvrdě realistické zobrazení (Džungle před tabulí) až po melodramata (Bohem zapomenuté děti – podrobný rozpis filmů najdete na konci článku).
V posledních letech pak dokonce slouží postavy učitelů k hlásání tzv. moderních pravd – tedy k tomu, že již v 50. letech minulého století existoval problém homosexuality, rovnoprávnosti žen, feministického hnutí (např. Úsměv Mony Lisy), a dokonce eutanazie.
Ale pravda i zde se najdou výjimky, v nichž nejde o souboj učitele a žáků, ale předání zkušeností, nadšení pro věc (Společnost mrtvých básníků). Samozřejmě nemá smysl bavit se o postavách učitelů např. v Harry Potterovi – u českých filmů jsme také nezmiňovali Dívku na koštěti.
Celkově však je pohled západní kinematografie na povolání učitele velmi pozitivní – v podstatě se z něho dělá hrdina, který se řadí svou nekompromisností a zásadovostí po bok neohrožených akčních postav. Bojuje většinou se svými problémy, prohnilým systémem a nejvíce s žáky samotnými, kteří přece vzdělání k ničemu nepotřebují. Ale vždy se najde jeden dva žáci, kvůli kterým stojí za to zatnout zuby a jít dál přes všechna úskalí. (Poněkud to připomíná náboženskou problematiku, kde kvůli jedné ovečce je kněz/věřící/duchovní vůdce ochoten k osobní oběti).
Ze srovnání s minulým článkem tak jasně vyplývá, jak je role učitele v českých zemích – viděno přes zrcadlo kinematografie – podceněna. Jak v našich myslích jde o ty dobrotivé staříky a někdy zlostné typy, ale o nějaké zodpovědnosti, boji s větrnými mlýny, prohnilým systémem není ani řeči. A přivedení jedné dvou oveček na správnou cestu? Nikoliv, v české kinematografii se spíše propagují drogy (Perníková věž, Samotáři), nezodpovědnost za vlastní život (Děvčátko), nevázaný sex (Post Coitum, Bolero) a samozřejmě tupost (nejoblíbenějšími postavami Čechů jsou ty v podání „vyhuleného“ Jiřího Macháčka).
Inu, jaká země, takový vztah k učitelům. Ale nemá smysl pak hořekovat nad vzrůstající kriminalitou a násilím mládeže školou povinné, protože onen nutný mediální obraz si vytváříme sami – a kinematografie zvlášť.
Stručný přehled zahraničních „učitelských“ filmů (není-li uvedeno jinak, jde o produkci USA)
Realistická dramata:
- Džungle před tabulí (Blackboard Jungle, 1955)
- Povolání učitel (Le Plus beau métier du monde, Francie 1996 – s Gérardem Depardieum v hlavní roli)
Melodramata:
- Panu učiteli s láskou (To Sir, with Love, Velká Británie, 1967 – se Sidney Poitierem v hlavní roli)
- Goodbye, Mr. Chips (1939)
- Učitelé (Teachers, 1984)
- Nebezpečné myšlenky (Dangerous Minds, 1995)
- Společnost mrtvých básníků (Dead Poets Society, 1989)
- Bohem zapomenuté děti (Children of a Lesser God, 1986)
- Pošli to dál (Pay It Forward, 2000)
- Dobrý Will Hunting (Good Will Hunting, 1997)
Komedie:
- Sestra v akci (Sister Act, 1992)
- Škola rocku (The School of Rock, 2003)
Angažované – tak trochu agitky:
- Úsměv Mony Lisy (Mona Lisa Smile, 2003)
Jan Lipšanský