Stolzová informuje o kulatém stole na téma výsledků výzkumu PISA 2003

Autor: Petr Kukal (petr.kukal@seznam.cz), Téma: Pedagogika
Publikováno dne 18. 12. 2004 (2703 přečtení)




Jaká je úroveň vzdělávání patnáctiletých žáků u nás a ve světě? To byla otázka, k níž se měli na základě výsledků mezinárodního výzkumu OECD PISA 2003 vyjádřit účastníci letošního posledního kulatého stolu, organizovaného Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (SKAV) a Střediskem vzdělávací politiky ÚVRŠ PedF UK Praha 16. prosince.

V úvodu pozvala Jana Hrubá přítomné na další kulatý stůl, plánovaný na 20. ledna 2005. Slova se pak ujal moderátor prof. Jiří Kotásek. Připomněl téma setkání a uvedl, že nad výsledky vzdělávání se akademická pedagogická komunita setkává opakovaně. Vyzdvihl význam OECD, který tato organizace má pro pedagogický výzkum, jehož se v mezinárodním měřítku ujala. Na závěr svého vystoupení upozornil na skutečnost, že pravidelná a relevantní evaluace výsledků vzdělávání je nyní přímo součástí školského zákona.

V souladu s programem, který prof. Kotásek ohlásil, vystoupila s prvním referátem národní koordinátorka výzkumu PISA 2003 RNDr. Jana Palečková z Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV). Informovala o metodice výzkumu a základních zjištěných výsledcích: Uvedla, co je PISA, jaké kvantitativní a kvalitativní údaje zjišťuje (matematická, přírodovědná a čtenářská gramotnost, letos nově také řešení problémů), velikost vzorku (v r. 2003 šlo o 250 000 patnáctiletých žáků ze 41 zemí, z toho 30 zemí z OECD a 11 nečlenských – v České republice se výzkumu zúčastnilo 9.919 žáků z 260 základních a speciálních škol, gymnázií, středních odborných škol a středních odborných učilišť), způsob měření výsledků vzdělávání (dvouhodinový písemný test, po jehož skončení žáci vyplňovali dotazník, který zjišťoval další fakta související s úspěšností žáka při řešení testových úloh). Tato část vystoupení v podstatě jen připomněla údaje zveřejněné již v tištěných (Učitelské noviny) i elektronických (web ÚIV) médiích, na něž tímto odkazujeme.

Zaslouženě větší pozornosti se těšilo vystoupení ředitele SVP ÚVRŠ PedF UK a zástupce ČR v řídícím výboru PISA Ing. Jana Kouckého. Jeho obsahem bylo to, co je na mezinárodních výzkumech naprosto nejdůležitější a prakticky jediné důležité, totiž interpretace výsledků. Samotné zjištění, že jsme oblasti přírodovědné gramotnosti na 9. místě z 41 zúčastněných zemí, zatímco v oblasti čtenářské gramotnosti na 24. místě, poskytuje samo o sobě jen velmi dílčí informaci. Její vypovídací hodnotu o něco zvyšuje poznání, že v oblasti čtenářské gramotnosti bylo statisticky významně lepších jen jedenáct zemí, takže jsme sice čtyřiadvacátí ale právě tak dobře bychom mohli být dvanáctí. O další úroveň výš je pak interpretace toho, proč se naši patnáctiletí žáci umístili právě tak, jak se umístili, tedy jaké jsou příčiny zjištěného stavu a případně návrh na změny. A vzhledem k tomu, že PISA zjišťovala také další okolnosti související s životním kontextem žáků, lze pak nacházet také významné korelace mezi zjištěnými vzdělávacími výsledky a mimoškolními vlivy. Právě této interpretaci se Ing. Koucký soustavně a systematicky věnuje a jeho vystoupení bylo jednoznačně vrcholem kulatého stolu.

Ing. Koucký v úvodu konstatoval, že celkové výsledky českých žáků jsou dobré, což v průběhu setkání několikrát zopakoval. Toto jednoznačné sdělení je důležité zejména proto, že jednak česká média (MF DNES aj.), jednak notoričtí flagelanti z řad odborné pedagogické veřejnosti mají tendenci jakékoli výsledky českých žáků v mezinárodních srovnáních označovat za špatné.

Za nejmarkantnější zjištění v oblasti okolností souvisejících s úspěšností žáka při řešení testových otázek byla označena mimořádně vysoká závislost vlivu rodinného prostředí na vzdělávací výsledky žáka. Právě tak významný je vliv sociálního zázemí spolužáků, který je dokonce důležitější než vliv rodiny.

V České republice se s tímto trendem spojuje vysoká selektivita našeho školství. Rozdíly mezi školami jsou velké, srovnatelné s rozdíly mezi žáky uvnitř školy. Rozdíly mezi školami jsou tak do značné míry vysvětleny sociálním zázemí žáků (do školy chodí poměrně sociálně homogenní skupiny dětí). Selektivita českého školství a silný vliv rodiny se přitom vzájemně umocňují.

Mimořádně významná byla prezentace analýzy 10 tisíc žáků s nejlepšími výsledky ze základních škol, základních škol se zaměřením (např. na matematiku, jazyky apod.) a víceletých gymnázií. Vzhledem k tomu, že 10 tisíc žáků je zhruba počet, který chodil v roce 2003 do příslušných ročníků víceletých gymnázií a s ohledem na tvrzení, že víceletá gymnázia jsou školami pro nejnadanější studenty ze základních škol, bylo by legitimní očekávat, že mezi 10 tisíci nejlepšími bude drtivá většina gymnaziálních studentů. Výsledek je ovšem ten, že mezi 10 tisíci nejlepšími žáky je jen 38,4 % studentů víceletých gymnázií, skoro stejně žáků běžných základek (36,5 %) a čtvrtina (25,2 %) žáků základních škol se zaměřením. V praxi to tedy znamená, že na víceletých gymnáziích je přes šedesát procent žáků, kteří zde nemají co dělat, a při výběrové zkoušce při přechodu z prvního do druhého stupně víceletého gymnázia by měly být zhruba dvě třetiny gymnazistů nahrazeny žáky základních škol.

Z těchto závěrů, které Ing. Koucký uvedl, není těžké odvodit, že existence víceletých gymnázií nemá valného opodstatnění, není-li jím sociální selekce: bohatí versus chudí, společensky úspěšní versus společensky neúspěšní, děti z prostředí vyučenců versus děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů.

V další části vystoupil ředitel odboru 22 MŠMT PaedDr. Karel Tomek. Jeho projev byl ministerský: mnoho slov, která téměř nemají obsah. Ta, která nějaký měla, mě upřímně vyděsila: Především snaha vysvětlit úspěchy ČR ve výzkumu PISA působením pedagogických alternativ a inovativních trendů v českém školství. Takové tvrzení je minimálně odvážné, nechceme-li rovnou říci, že je úplně mimo mísu. Neexistuje pro ně žádná opora ve výsledcích pedagogického výzkumu. Blíže o tom viz Průcha.

Karel Tomek dále vnímá výsledky PISA jako potvrzení toho, že celá řada změn, které ministerstvo podporuje či přímo iniciuje, je nastavena dobře. I toto tvrzení vyvolává spíše rozpaky, uvážíme-li, že ty nejpodstatnější změny nebyly dosud plošně implementovány, a ve školách tedy přetrvává starý model výuky, soustavně označovaný jako nevyhovující.

První část kulatého stolu zakončil předseda SKAV RNDr. Jindřich Kitzberger, který ovšem vystoupil především coby ředitel základní školy (ZŠ nám. Interbrigády, Praha 6). Na úvod položil racionální otázku: „Nezkomplikují nám tyto dobré výsledky motivaci učitelů ke změně?“ V té souvislosti varoval před „špatnou interpretací“, která by mohl nakonec vést k domněnce, „že není třeba nic měnit“.

Další část jeho projevu se týkala úkolů školy: Nepodporovat selektivitu; nepřenášet úlohu školy na rodiče – nepředpokládat, že se dítě něco naučí doma (mimořádně vysoký vliv rodičovského zázemí), podporovat žáky při přestupu ze školy do školy (nekompatibilita ŠVP); nalézat optimální míru kázně, která přispěje k dobrému klimatu ve škole. Jako většina ředitelů základek se ovšem ani on nakonec neudržel a propadl ředitelskému evergreenu: stěžoval si na finanční zdroje a legislativní omezení.

V následné diskusi zazněla celá řada názorů, z nichž vyjímáme:

Zástupkyně SKAV dr. Vildová úplně vážně prohlásila, že občanské iniciativy (rozuměj pedagogická alternativa) zachránily výsledky ČR v PISA. Současně vykreslila chmurný obraz budoucnosti, kdy bude české školství postupně zcela paralyzováno nedostatkem finančních prostředků pro pedagogickou alternativu, jakkoli zákonné podmínky pro působení občanských iniciativ jsou v novém školském zákoně poměrně dobré.

Překvapivě racionálně promluvila dr. Jana Nováčková (Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání), která v souvislosti s vystoupením RNDr. Kitzbergera upřesnila, že není moudré stavět proti sobě kázeň a dobré klima školy. „Dobré klima musí být bezpečné,“ shrnula.

Nezklamal kolega Bažant, člen strany Evropští demokraté, jehož příspěvek byl právě takový, na jaký jsou účastníci kulatých stolů zvyklí: Plný silných slov bez jakéhokoli obsahu a především zahrnující celou řadu témat, která se vzděláváním nesouvisí ani velmi volně. Kromě stranické agitace se posluchačům dostalo raportu o průběhu nedělní Sedmičky na Nově, analýzy současné politiky komunistů a průběhu studentských demonstrací. Zlatým hřebem byla glorifikace problematické ZŠ Londýnská, jejíž ředitel byl označen málem za mučedníka. Bažant řekl, že škola byla tak alternativní a inovativní, že její ředitel musí odejít. Celé to sugeruje představu státního komplotu proti jediným skutečně dobrým pedagogům v zemi.

Všem se myslím ulevilo, když si slovo znovu vzal Ing. Koucký, který upozornil na to, že naše dobré výsledky jsou především „důsledkem dlouhé tradice a kvalitní tradice českého základního školství“. Základní školství označil za nejsilnější článek naší vzdělávací soustavy. „Výsledky jsou opravdu dobré,“ zopakoval na závěr, neboť účastníci diskuse začínali propadat naučeným stereotypům, které mají hluboce zažrané pod kůží a které je nutí české školství kritizovat. Za všech okolností – včetně situací, kdy k nám s obdivem vzhlíží půlka Evropy.

Poté se Ing. Koucký znovu věnoval vlivu rodinného zázemí na vzdělávací výsledky žáků, neboť šlo podle jeho slov o jednoznačně nejsilnější tendenci, kterou PISA ukázala. „Vliv toho, jaké jsou školy, je mnohem menší než vliv rodinného zázemí. Je proto potřeba velmi pečlivě analyzovat, jaký je vlastně skutečný přínos školy." Na to, jak kvalitní informace o tomto přínosu školy získáme, bude mít vliv kvalita evaluačních nástrojů a technologie evaluace.

Dále Ing. Koucký mimo jiné uvedl, že naše školy mají skoro největší míru autonomie v Evropě, ale na vzdělávací výsledky má tato skutečnost vliv v míře menší než 10 %.

Zajímavé a rozhodně relevantní dotazy/poznámky položil David Greger. Upozornil na to, že právě čtenářská gramotnost je nejvíce vázaná na socioekonomický status rodiny, což při vědomí selektivity našeho vzdělávacího systému a míře závislosti vzdělávacích výsledků na rodinném zázemí do značné míry vysvětluje naše selhávání v této oblasti. Dále připomněl, že selekce v našem školství nezačíná osmiletými gymnázii, tedy v 11 letech, ale už v 8 letech, kdy jdou děti do jazykových tříd. Poté položil otázku, zda lze v kategorii „základní školy se zaměřením“ odlišit ty, které přijímají žáky na základě přijímacích zkoušek, od škol, které přijímají uchazeče na základě talentových zkoušek nebo jen zájmu. Na závěr zpochybnil použitou metodologii zjišťování přidané hodnoty školy a vyzdvihl naopak přínos longitudinálních studií.

K tomu Ing. Koucký uvedl, že školy se zaměřením nebyly blíže specifikovány, a stran přidané hodnoty školy připustil, že se v podstatě nedá zjistit, uvážíme-li, kolik vlivů do vzdělávání vstupuje. „Můžeme se jí spíše více či méně přiblížit,“ konstatoval.

S posledním diskusním příspěvkem vystoupil prof. Jan Průcha. V úvodu poděkoval Dr. Palečkové a Ing. Kouckému a ocenil pohotovost, s jakou byly informace o výzkumu poskytnuty zainteresované veřejnosti. Vyslovil dále svoje politování nad tím, že vědecká a výzkumná komunita v České republice se o tyto výsledky v podstatě nezajímá. Připomněl, že již v roce 2000 se apelovalo na výzkumníky, aby se shromážděných dat ujali a analyzovali je. „Přesto nevím o nikom, kdo by se pak o PISU zajímal,“ uvedl prof. Průcha.

V souvislosti se silným vlivem rodinného prostředí na vzdělávací výsledky žáků vyzval ke zkoumání toho, jak rodina tento vliv uplatňuje, jaký je jeho mechanismus. Jak fungují ve vztahu ke vzdělávání svých dětí rodiny na nejnižších místech socioekonomického žebříčku? V té souvislosti upozornil na význam sociologických studií a doporučil pozornosti přítomných knihu Tomáše Katrňáka „Odsouzeni k manuální práci“ (nakl. SLON).

Na závěr varoval před zanedbáváním výstupů z oblasti komparativní pedagogiky a upozornil na úspěchy zemí, v nichž je školní výuka a vzdělávání do 14 let jednotné.

V závěru poděkoval Ing. Koucký prof. Průchovi za jeho výzvu k analyzování zjištěných výsledků, uzavřel diskusi a pozval přítomné na další kulatý stůl v novém roce. Čtenáři webu Stolzová to budou mít z první ruky.

Petr Kukal

Čtěte!