Stolzová na okraj nové Pedagogiky (1/2005)

Autor: Petr Kukal (petr.kukal@seznam.cz), Téma: Pedagogika
Publikováno dne 26. 01. 2005 (2327 přečtení)




Všem čtenářům Stolzové vřele doporučuji poslední číslo Pedagogiky (1/2005). Je monotematické, zaměřené na problematiku rámcových vzdělávacích programů, nicméně v rámci tohoto tématu jsou reflektovány obecnější otázky vzdělávání.

Za skvělou pokládám zejména stať profesorky Jarmily Skalkové „Rámcové vzdělávací programy – dlouhodobý úkol“ (str. 4 – 19). Jakkoli se autorka při analýze Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání opírá o 3. verzi, která oproti konečné schválené verzi ještě doznala změn, na relevanci jejích závěrů, které jsou obecnější povahy, to nemá zásadní vliv.

Prof. Skalková apeluje na promýšlení zásadního problému koncepce základního a gymnaziálního vzdělávání, a to zejména v souvislosti s jeho antropologickou dimenzí. Současně se vrací k některým kategoriím, s nimiž rámcové vzdělávací programy operují, a hledá jejich obsah. Týká se to např. cílů základního vzdělávání a především pak kompetencí. Pojem kompetence analyzuje ve svém příspěvku dále také prof. Jan Průchu (str.26 – 36).

Metody a formy zákonem?

O poznání tematicky užší pohled na Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání přináší text doc. Vladimíry Spilkové „Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání v kontextu transformace českého školství“ (str. 20 – 25). Zasazuje kurikulární reformu do souvislostí reformních snah v českém školství v 90. letech minulého století a v současnosti, přičemž klade na dokument RVP ZV jisté požadavky, které pokládám za problematické a rád bych je krátce komentoval. Na str. 23 autorka píše:

„Přestože 3. verze RVP ZV poukazuje na význam procesuální stránky vyučování pro dosahování nově formulovaných cílů základního vzdělávání, a tak představuje pokrok oproti druhé verzi (kde o těchto otázkách není ani zmínka), nepovažuji to stále za dostatečné. Má-li se RVP ZV stát opravdu významným impulsem k vnitřní proměně školy v širším měřítku než dosud (a tuto potenci má), měl by mnohem podrobněji a precizněji charakterizovat novou didaktickou koncepci výuky, vysvětlit její klíčové znaky a principy včetně pečlivé argumentace.
Chápeme-li proměnu didaktické koncepce výuky jako základní podmínku k úspěšné realizaci RVP, pak citelně postrádám přesvědčivý výklad k otázkám metod, forem výuky a strategií učení jako klíčového prostředku (spolu s učivem) k dosahování očekávaných výsledků. To znamená především zdůvodnit nutnost důrazu na konstruktivistické přístupy ke zprostředkovávání nového poznání (vyučovací situace a činnosti založené na principu objevování, zkoumání a konstruování žáky) a na sociální dimenzi učení (význam komunikace, interakce a spolupráce ve vyučovacím procesu). A naopak vysvětlit, proč transmisivní způsoby předávání poznatků v hotové podobě s důrazem na jejich pamětné osvojování, verbální metody a frontální organizaci výuky mohou stěží vést k požadovaným kompetencím a očekávaným výsledkům vzdělávání.“

Docentka Spilková jako představitelka reformního křídla české pedagogiky, angažující se v podpoře alternativních škol konec konců stěží může psát v jiném duchu. Z jejího textu čiší zanícení pro procesuální stránku vzdělávání, která je pro alternativu příznačná, a která bohužel často vede k tomu, že forma vítězí nad obsahem, že džbán je důležitější než víno.

Je myslím nutné si uvědomit, že RVP ZV je normativní dokument. To, co je v něm uvedeno, je závazné. Jak rád a často říká ředitel odboru 22 MŠMT PaedDr. Karel Tomek, „uvědomme si, že to je zákon“. (Není to úplně přesné, nicméně závazný normativní dokument to bezesporu je.) To znamená, že vše, co v něm je, má závazný charakter. Pro nezávazná doporučení tu prostě není prostor. Ve chvíli, kdy bude RVP ZV obsahovat výpověď o nutnosti používat určité konkrétní formy a metody a jiné naopak zavrhnout, bude mít tato výpověď povahu nařízení. Otázkou je, zda si to doc. Spilková uvědomuje, nebo neuvědomuje. Otázkou je, co je horší.

Naprosto nebráním nikomu, aby vyučoval skupinově, projektově a konstruktivisticky. Ať se každý realizuje, jak chce. Děsí mne ovšem představa, že mi stát nařídí, jak mám dospět k cílům základního vzdělávání, že mi rozkrokuje cestu k jejich dosažení. Ve chvíli, kdy bude nějaká metoda závazná a jiná zakázaná, doporučuji zkrátit učitelské studium na 3 roky. Soustavná příprava studentů učitelských oborů v oblasti metod a forem práce v souvislosti s didaktickým zpracováním konkrétních obsahů se rázem stane zbytečnou – postačí naučit se povolenou metodu a bude vymalováno.

Samozřejmě – bagatelizuji to. Nicméně smysl je asi zřejmý. Kurikulární dokument má podle mého mínění popsat obsah, cíle a pojetí základního vzdělávání. Konkrétní metody a formy může a má každé zájmové sdružení prosazovat v rámci DVPP, v odborném tisku, na seminářích přednáškách apod.

Když už jsme u toho konstruktivismu, je to jen jedna z mnoha soudobých teorií vzdělávání (Bertrand, Praha, Portál 1998). Je nicméně mimořádně rozumná a osobně jí také fandím. Ovšem rozumím jí možná poněkud jinak než současná česká alternativa. Dovolím si v této souvislosti citovat nezávislého odborníka RNDr. Dominika Dvořáka, který na webu Kritické myšlení uvádí: „Pokud bereme za konstruktivismus vše, co zahrnuje reflexi o smyslu, což je definice, kterou jsme uvedli (nikoli přijali) s Evou Vyskočilovou jako nejširší pojetí konstruktivismu, tak je i přímá výuka konstruktivistická (končí reflexí významu). Pak je tu rovina "uvnitř žáka": některé kognitivní procesy vždy budou probíhat buď konstruktivně, nebo vůbec neproběhnou, bez ohledu na to, co dělá učitel. Takže konstruování smyslu je vždy konstruktivistické, ať ho navozuje jakákoli výuka (ale některá výuka ho moc nenavozuje).“ Lépe bych to jistě neřekl.

Na závěr konstatuji, že v textu článku nacházím tentýž myšlenkový stereotyp jako ve všech textech, v nichž alternativa pojednává o metodách a formách: Naprostá neprovázanost metod a forem se vzdělávacím obsahem. Právě tato izolovanost může posléze vést k zániku obecné didaktiky, jako už začasté vedla k zániku mnoha oborových didaktik coby vědních oborů.

Předpokládám, že k lednové Pedagogice se na stránkách Stolzové ještě vrátíme.

Petr Kukal

Čtěte!