Píšete Stolzové

Autor: Petr Kukal (petr.kukal@seznam.cz), Téma: Pedagogika
Publikováno dne 22. 10. 2007 (2115 přečtení)




AKTUALIZOVÁNO 25. 10. 2007
Výzva „Všem, jejichž hlas je slyšet“, vyvolala značný ohlas. Kromě žádostí o její spolupodepsání mi často píšete také své glosy, postřehy a názory na současnou situaci našeho školství a vzdělávání vůbec. Rozhodl jsem se (vždy se souhlasem autora) některé z těchto e-mailů zveřejňovat jako doklad nálad, postojů a tendencí v konzervativněji smýšlejících pedagogických kruzích. Jen pro úplnost dodávám, že tyto texty nemusí pokaždé v částech ani v celém kontextu vyjadřovat názor provozovatele webu Stolzová. I když většinou tomu tak je.


Vůbec se mi nelíbí, že současná reforma školství vzala styl, který svého času prosazoval V. Klaus jako ministr financí v českém hospodářství: „Vše bude řídit neviditelná ruka trhu“ (... ministři se svými úředníky budou jen zpovzdálí sledovat cvrkot a chodit si v klídku pro pěkný plat, myslet na svoje vlastní podnikání) Prostě on se ten národ nějak protluče! (Ale za jakou cenu?)

Mám obavy, že v českém „odezdikezdismu“ to po nevyrovnaném čase experimentů dopadne jako s maturitami, které si každá škola dělala určitou dobu podle svého. Nyní se horko těžko vracíme ke státně jednotné maturitní zkoušce, což je také jedině správné. Nevolám po pohodlném diktátu shora (na který se dá vlastně příjemně nadávat), ale po pevných pravidlech s určitým prostorem pro uplatnění vlastní tvořivosti vyučujícího.

Výchova jde ruku v ruce se vzděláváním. Tam nám doutná další oheň. Ještě doznívá starý styl výchovy, kdy rodič sáhodlouze nevysvětloval zlobivému předškolákovi, co je slušnost, ale občas laskavým políčkem sjednal rychlou nápravu. Role autorit tak byly rozdány na celý potomkův život. O co pohodlněji, ba příjemněji pro obě strany se učilo a naučilo! Vůbec se netěším, až nám přehnaná demokracie přinese ochranné rámy proti zbraním, kamery a policisty na školách. (Někdo by se měl vážně zabývat šikanou učitele od žáků - u nás se většinou bohužel zabýváme ochranou práv lumpů!)

Naše mládež je dobře opečovávaná, plná energie, kterou nemá z různých důvodů kde vydat. Proto ji pod často špatným vlivem dnešního světa promarňuje tolik v destruktivních hloupostech. Tam by se měli napřít aktivity a peníze naše i evropské, aby pomocí příjemného úsilí dobrým směrem, hry, sportu z naší mládeže vznikali otužilí, vyrovnaní a spokojení lidé vážící si života!

Petr Tesař, Pardubice (56 let, 14 let učitel ve středním školství)


Je skvělé, že jste dal prostor tak významnému dokumentu, jako je Výzva, a naprosto perfektnímu článku pana doc. RNDr. Jindřicha Bečvář, CSc. Jeho článek lze sice kritizovat (viz vyjádření Mgr. Alexandrose Charalambidise … ), ale to nic nemění na skutečnosti, že pan doktor Bečvář stanovil přesnou diagnózu (syndrom) našeho školství a je jen na vedení resortu školství, zda vůbec a jak rychle přistoupí k terapii, dříve než tato choroba zpustoší naše školství zcela či jej dlouhodobě poznačí a odsoudí naše potomky do role vykonavatelů cizích příkazů.

Nejčernějším výsledkem pak může být produkce „kanonfutrů“ pro vzdělané národy (stačí nahlédnout do historie). Přál bych všem pochybovačům přístup čínských studentů ke vzdělání (hlad po co nejlepší a nejvyšší kvalifikaci) - odsud jde skutečně dravý tlak na ovládnutí budoucích mocenských a řídících pozic. Jak je vidět, máme skvělé diagnostiky, ale je třeba konat, dříve než pacient podlehne přílišné liknavosti či nadměrné verbální péči.

Je dobré, že se snad i slušní lidé naučí lobovat. Ale čas kvapí a je nutné přejít od slov k činům. Domnívám se, že k prosazení zásadních změn je třeba přistoupit dříve, než nás vývoj odsoudí do role pouhých, byť kritických pozorovatelů změn, na něž již nemáme žádný vliv. Konsensu bylo již dosaženo – viz Výzva a nyní je na pořadu dne tlačit na výkonný aparát a v případě nechuti věci řešit, je třeba zvážit i právní kroky.

Dr. Alexander Huňát, poradce v oblasti managementu, Bohušovice nad Ohří