Stanislav Rudolf slaví osmdesátiny!

Autor: Petr Kukal (petr.kukal@seznam.cz), Téma: Pedagogika
Publikováno dne 16. 02. 2012 (2115 přečtení)




Dnes má kulaté narozeniny můj kamarád. Ano, uvědomuji si, že označovat za kamaráda člověka, který je dvakrát starší než já a jehož věhlasu se nikdy ani nepřiblížím, zní nepatřičně. Možná pyšně. A přece to tak je, přece to tak oba cítíme. Myslíme si podobné věci o literatuře, o světě a o ženách. Osmdesáté narozeniny slaví spisovatel, scénárista a dramaturg Stanislav Rudolf. Myslím, že češtináři by to dnes mohli v hodinách pár slovy připomenout.

Přestože součástí jeho díla jsou také společenské romány a novely (Běh znaveného koně, Formule 1, Barvoslepý), psychologické romány (Pyžamo po mrtvém, Operace mé dcery), sborníky fejetonů (např. Zápisník neúspěšného otce) a coby autor románu Myš dobré naděje je dokonce zahrnut od Slovníku českých autorů knih pro chlapce, do české literatury se nesmazatelně zapsal především jako autor dívčích románů.

Jakkoli cestu od schematických, didaxemi přetížených příběhů pro mládež z doby národního obrození k autentickému dívčímu románu prošlapali už Marie Pujmanová (např. Předtucha), Marie Majerová (Robinsonka) a další autoři první poloviny dvacátého století, Stanislav Rudolf na ně navázal s šokující autorskou sebejistotou. Od roku 1969 si romány s dívčími hrdinkami během jediné dekády získal výjimečnou čtenářskou oblibu a dívčí román povýšil z periferní žánrové varianty na svébytnou prozaickou formu.

Úspěch Rudolfových děl lze z velké části přičíst na vrub odpovědné přípravě a důslednému sběru materiálu. Jako učitel na mnoha základních školách (Chraštice, Lázně Bělohrad, Brandýs nad Labem) měl možnost bezprostředně sledovat nejen typické chování dospívajících dívek, ale pronikat také k jejich motivaci, v rámci dlouhodobého pedagogického kontaktu dešifrovat jeho zdroje: nejistoty, obavy, citová hnutí. Právě autenticita a životnost jeho postav, v nichž se dospívající čtenářky bezpečně poznávají, jsou základem jeho popularity.

Řada jeho děl byla brzy po svém knižním uvedení také zfilmována (Metráček, Kopretiny pro zámeckou paní, Údolí krásných žab aj.). S filmem spojil Stanislav Rudolf svůj život ještě těsněji v letech 1982 - 1984, kdy byl vedoucím 4. dramaturgické skupiny Filmového studia Barrandov. Pod jeho vedením vznikla řada divácky úspěšných filmů, za všechny jmenujme alespoň pohádku „S čerty nejsou žerty“ s vynikající Vladimírem Dlouhým a Ondřejem Vetchým v hlavních rolích.

Jako absolvent Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích a Vysoké školy pedagogické v Praze přednášel Stanislav Rudolf v letech 1961 – 1965 českou literaturu a teorii literatury na PedF UK v Brandýse nad Labem. K této činnosti se už coby respektovaný spisovatel vrátil ještě koncem 90. let; po rozčarování z úrovně studentů a jejich ve skutečnosti jen malého zájmu o obor však vysokoškolskou pedagogiku brzy opustil.

Osmdesátých narozenin se Stanislav Rudolf dožívá v plné fyzické i duševní svěžesti. Přestože do větších formátů už se nepouští, neboť při delším sezení u počítače ho přece jen bolí záda, stále publikuje fejetony, povídky a glosy, ať už v tištěných médiích nebo na internetu. V loňském roce rovněž přispěl třemi povídkami do vzpomínkové knihy „Už tě vidím, Bělohrade,“ v nichž se vrací ke svému učitelskému působení v tomto podhorském městě.

Stanislav Rudolf vydal přes 40 knih, napsal nebo se významně podílel na desítce scénářů, jeho fejetony a články dosahují počtu několika set.

Všechno nejlepší, Stanislave!

Petr Kukal