stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Kubánská cela na Václavském náměstí jako pedagogická situace
Vydáno dne 16. 03. 2004 (1507 přečtení)

Na Václavském náměstí v Praze vyrostla včera symbolická cela, v níž osobnosti našeho vřejného života ve vězeňských oblecích vyjadřují podporu kubánským politickým vězňům. Jaká jsou rizika takové formy protestu? Můžeme nalézt jejich analogie v pedagogice?

Společnost Člověk v tísni zorganizovala u příležitosti ročního výročí zatčení a uvěznění 75 kubánských politických vězňů akci nazvanou Stop represím na Kubě, jejímž smyslem je upozornit na porušování lidských práv tamním totalitním režimem. Pětasedmdesát osobností našeho veřejného politického a kulturního života se při ní nechá postupně na hodinu zavřít do improvizované cely zřízené za tímto účelem na Václavském náměstí v Praze, aby tak podpořily perzekvované Kubánce.

Oběti politických represí na Kubě si podporu demokratického světa bezpochyby zaslouží. Forma, jež byla k tomuto protestu zvolena, mi ovšem připadá minimálně sporná. Přitom fakt, že řada politiků si svým hostováním za mřížemi přihřívá osobní i stranickou polívčičku, rozhodně není tím hlavním otazníkem celé akce. Daleko větší riziko vidím v záměně jakkoli dobře míněného spektáklu s demonstrací autenticity.

Pašijové hry po česku

Dobrou analogií vysvětlující výše uvedený rozdíl jsou dvě polohy zpřítomňování si velikonočního příběhu. Polohu autentického spoluprožitku reprezentují např. praktiky slavení Velikonoc na Filipínách. Věřící se zde nechávají skutečně bičovat, korunovat trním, vlekou svá břevna na místo ukřižování, kde si konečně také nechávají probodnout dlaně hřeby. Nejsem příznivcem tohoto způsobu spoluprožívání Kristova umučení, což ovšem nic nemění na tom, že velkou míru autenticity mu lze jen těžko upřít.

Symbolickou polohu spoluúčasti na velikonočních událostech představují naproti tomu pašijové hry. I v nich je celý příběh přítomný, je však od počátku jasné, že vše, co se děje, děje se na symbolické rovině. Divadelní rozměr veškerého dění, kulisy, kostýmy, rekvizity – to vše je zřejmé. Prožitek přitom nemusí být nijak povrchní a může diváky i aktéry zasáhnout na velmi hlubokých rovinách.

Věznice na Václavském náměstí je spektákl. Jako taková plní svou roli symbolu a zčásti je tak i prezentována. Organizátoři hovoří o symbolické cele, o signálu, který chtějí poslat Castrovu režimu.

Podporujte svého politika

Současně je ale nejen na základě zpráv některých médií, nýbrž i některých neobratných vyjádření organizátorů samých možná také interpretace této akce coby zpřítomnění kubánské věznice tady a teď a pobyt populárních ikon v ní jako přijetí autentického spoluúdělu tamních vězňů svědomí. Aktéři tohoto protestu jsou v cele i v noci. K dispozici mají židli, stůl a deku – nic víc, jak zdůrazňují média. Vnášejí tím ovšem do celé situace prvek osobního omezení, málem sebezapření účastníků (v noci je ještě chladno, deka patrně před zimou úplně neochrání; v noci padá na lidi únava, židle neposkytuje dostatečnou možnost odpočinku, atd.).

O tom, že řada lidí situaci vnímá právě tímto způsobem, svědčí skutečnost, že dlouho do noci chodí na Václavské náměstí osobnosti v cele „podpořit“. Dochází tím k efektu metapodpory, kdy Pražané podporují ty, kteří podporují kubánské vězně (podle některých deníků přišlo naše politiky podpořit dokonce několik Kubánců žijících v Praze). Podporují tito lidé ještě statečné disidenty na „ostrově svobody“ nebo už statečného politika, který si za hodinku půjde dát teplé kafe a pak zalehne do kanafasu?

V nepatřičném smíšení obou rovin participace našich veřejně činných osobností na utrpení kubánských disidentů, tedy roviny symbolického „živého obrazu“ a roviny dočasného, leč autentického spoluúdělu, a především v jejich možné záměně spatřuji největší úskalí výše zmíněné akce, která tak může úděl skutečných vězňů v očích pozorovatele spíše zlehčovat.

Kubánská věznice a pravěká osada

Je nyní patrně namístě vysvětlit, proč se o tomto fenoménu zmiňuji na stránkách pedagogického webu. Rozhodně nikoli proto, že bych chtěl jeho záběr rozšiřovat do jakýchkoli jiných oblastí mimo oblast pedagogiky. Také celu na Václavském náměstí vnímám jako pedagogickou situaci, která už vždy, třebas nezáměrně, prostředkuje poznání. Pokud je toto poznání poznáním kubánských věznic, je veskrze falešné. Podobně ovšem nabízí „poznání“ řada školních projektů, které popírají či prostě jen zamlčují svou divadelní podobu a aspirují na to být vnímány jako prožitek autentické zkušenosti.

Řada učitelů např. používá obraty jako: „Děti si vyzkoušely, jaké to bylo žít v pravěku.“ apod. Nic takového ovšem reálně není možné, nikdo dnes nedokáže zprostředkovat dětem sociální realitu pravěké tlupy, uvést je do tehdejších mýtických představ, vystavit je přirozeným rizikům takového života – a ani se to od školy nečeká. Děti si patrně mohou vyzkoušet práci s primitivními nástroji, mohou se pokusit rozemlít mezi dvěma kameny několik obilných zrn nebo si proužkem kůže sešít pár hadříků. Nikdy si ovšem nemohou vyzkoušet, jaké to bylo žít v pravěku.

Pokládat proto modelové, symbolické, veskrze zástupné činnosti simulující dění v jiném čase či prostoru, jež se v jakémkoli školním projektu odehrávají, za autentický prožitek, který má schopnost založit poznání, je bezbřeze naivní. Projekt tohoto typu má především motivační potenciál. Projekty, které mají plnit zásadnější úlohu v procesu poznání (ať už poznání konkrétního faktu, nebo poznání procesu, jak k takovému faktu dojít) budou mít ovšem spíše podobu dlouhodobého badatelského úkolu založeného na sběru, analýze a zpracování dat než na přijetí role v inscenaci, která se tváří jako zpřítomnělá realita.

Vnímám proto s jistými rozpaky jak to, když si děti na severním pólu z vaty a polystyrenu vaří na lihovém vařiči čaj, tak to, když Pražané chodí za nocí podporovat své politiky v kubánském vězení na Václavském náměstí.

Petr Kukal

Čtěte!


( Celý článek! | Autor: redakce | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004