stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová se ptá: Kam mizí přísloví?
Vydáno dne 30. 05. 2004 (1681 přečtení)

Nejen z našeho běžného neformálního hovoru, ale také z cílených didakticky zaměřených projevů v rámci školní edukace – neřku-li z čítanek – se pomalu, ale jistě vytrácejí přísloví. O to více se v nich ovšem objevuje citátů. Je to docela příznačné: Útvar, který představoval samu esenci kolektivní zkušenosti, kolektivní moudrosti, je nemilosrdně vytlačován individuálním pohledem jednotlivce. Pohled, názor, zájem individua je dnes zkrátka vysoko nad jakýmkoli společným zájmem nebo kolektivní ideou.

Je to myslím škoda. Přísloví totiž obsahují nejen moudrost celého společenství, ale také tu a právě tu životní zkušenost, která odolala změnám času – některá přísloví se nám dochovala – v podobě jen lehce proměňované – po několik dlouhých staletí. To nepochybně svědčí o jejich nadčasovosti, o tom, že poselství, která nesou, jsou víceméně trvalá a obecně platná.

Přísloví jsou dále velmi životná v tom smyslu, že zachycují zkušenost vzešlou z životní reality a odrážejí tedy tuto realitu takovou, jaká je. Vedle přísloví „V nouzi poznáš přítele.“ si tedy stejnou platnost nárokuje také přísloví „Nehas, co tě nepálí.“; proti „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.“ pozvedá svůj stejně silný hlas „Ráno moudřejší večera.“ a dobré radě „Mluviti stříbro, mlčeti zlato.“ oponuje „Lína huba, holé neštěstí.“ Prostor přísloví není černobílý a ukazuje svět v celé jeho plastičnosti, jež mnohdy dokáže překvapivě organicky integrovat rozmanitost, byť se zdála protichůdnou.

Svět citátů představuje naproti tomu vždy individuální pohled podložený sice jedinečnou, nicméně samozřejmě omezenou zkušeností. Osobuje si přesto právo stavět se na pomyslný piedestal moudrosti a nárokuje si pozornost a zájem svých posluchačů, právo ovlivnit jejich úsudek a názor. Přitom se tak mnohdy děje nikoli z vůle citované osobnosti, leč jejích epigonů, kteří preparují z velikánova odkazu všechny jen trochu podařené výroky, bez ohledu na význam, jaký jim autor přisuzoval, a na kontext, v němž je pronášel.

Z výše řečeného konečně plyne, že citát je z drtivé většiny dílem brilantního ducha, intelektuála nebo úspěšného umělce. Představuje tedy zkušenost nejen omezenou na jediný lidský život, ale navíc život poměrně výlučný a jistě ne odrážející obecné tendence. Přísloví vzcházejí naproti tomu z líchy nejzemitější, byla většinou formulována a cizelována ústním předáváním v populaci rolníků a drobných řemeslníků, a tedy představují životní moudrost nejširších lidových vrstev.

Obávám se, že vše výše řečené přísloví dnes značně diskredituje. Soudobá společnost jeví se být především společností individuálního zájmu, veřejný zájem dnes představuje zejména ona zkarikovaná podoba veřejného zájmu o to, kolikátého milence má Lucie Bílá a jestli bude Sámer SuperStar.

Mravní rozměr, který přísloví většinou (výjimky jistě existují) má, jen málo odpovídá soudobé hodnotové orientaci většiny populace, a působí proto stejně komicky jako příběhy Rychlých šípů, které v Rokoku dávají coby veselou parodii. Tyto esence kolektivní zkušenosti jsou tedy patrně odsouzeny stát se jen kuriozitkami zpestřujícími výklad o lidových slovesných útvarech. Skutečnou moudrost budou děti nalézat v citátech. Třeba ve slavném výroku Václava Klause: „Neznám špinavé peníze…“

Petr Kukal

Čtěte!



( Celý článek! | Autor: redakce | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004