stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová o příslovích a pranostikách
Vydáno dne 10. 11. 2006 (2447 přečtení)

Alternativě jde hlavně o formy. Obsah je vedlejší, plní služebnou roli nástroje k dosahování skutečných cílů - v rámci kurikulární reformy třeba k dosahování klíčových kompetencí. A jindy třeba k vydání knížky. Laik žasne. Ale odborník se (ničemu) nediví.

Než jsem vydal titul Říkejme si přísloví (Praha, Portál 2005), dlouho jsem o něm přemýšlel. Analyzoval jsem situaci na trhu knížek pro děti, porovnával žánry, jejich tematické zaměření, zvažoval přidanou hodnotu. Tak jsem posléze dospěl k myšlence využít žánr lidové slovesnosti, aktualizovat jej a doplnit o interpretace odpovídající vývojovým možnostem dětí mladšího školního věku. K přesvědčení o tom, že takový nápad bude nosný, mne vedlo i zjištění, že v kontextu české i překladové literatury pro děti předpokládané věkové skupiny je tento princip momentálně ojedinělý.

Více činností

Nahlédl jsem rovněž potenciál, který se v takové struktuře skrývá pro rozvoj nejrůznějších schopností a kompetencí dětí. Poté, co jsem si stanovil strukturu tematického celku vymezeného jedním příslovím, jsem na knize zhruba rok pracoval. Po vydání jsem zaznamenal pozitivní ohlas jak ze škol, tak od rodičů. Některé reakce ovšem svědčily také o tom, že zejména elementaristky by kromě námětů k rozhovorům s dětmi uvítaly také více námětů na činnosti s tématem přísloví nějak souvisejícími. Na základě těchto podnětů jsem začal pracovat na druhém díle knížky, která staví tradiční česká přísloví do kontextů, které budou dětem pochopitelné, a jejich porozumění bude podpořeno ještě herním, resp. činnostním prožitkem.

Druhý díl knížky dodržoval strukturu dílu prvního, pouze komentáře k říkankám byly zaměněny za Náměty na činnosti. Mým záměrem bylo využít i poměrně známých dětských her právě k dokladování smyslu konkrétního přísloví. Hra „Samá voda, přihořívá“ tedy doplňovala výklad přísloví „Pod svícnem bývá největší tma“, a hra „ Na tichou poštu“ ukazovala dětem, jak ošidné je přísloví „Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Tuto knihu jsem letos na jaře nabídl Portálu k vydání. Portál odmítl titul zaměřený na děti mladšího školního věku a žádal přepracování rukopisu pro cílovou skupinu předškolních dětí. Na to jsem zase já odmítl přistoupit a rukopis jsem nabídl jinému nakladateli.

Asi 70 rčení

Zhruba o tři čtvrtě roku později vychází v Portále knížka Ivy Marákové „Pranostiky a hry na celý rok“. S didaktickými adaptacemi útvarů lidové slovesnosti se jako z udělání roztrhl pytel. Na obálce stojí, že je „pro děti předškolního a mladšího školního věku“. Na základe zkušenosti s Příslovími vím, že něco takového není reálně možné. Knížka, které osloví tříleté dítě i devítiletého školáka jednoduše neexistuje. To byl také důvod, proč jsem chtěl druhý díl svojí publikace směřovat cíleně na I. stupeň základní školy. Iva Maráková Portálu zjevně vyhověla, proto dnes můžeme (její?) knížku na pultech najít.

Na zadní straně obálky knížky o pranostikách se píše: „Lidové pranostiky patří ke kulturním hodnotám, které v poslední době bývají trochu zanedbávány. Kniha přináší dětem asi 70 těchto dávných rčení zařazených v průběhu celého roku, stručně je vysvětluje a jejich témata využívá pro hry a tvořivou práci.“ Čtu to s nevěřícím úžasem. Asi 70? Proboha, autorka neví, kolik jich je? Je jich 62, stačí si přepočítat obsah.

Kromě toho, že jich není „asi 70“, to také nejsou rčení. Pranostiky patří mezi pořekadla, které se od rčení liší mírou toho, nakolik je ještě vnímán jejich obrazný ráz. Rčení je lexikalizované spojení, u něhož je tento obrazný charakter setřen, takže je automaticky vnímán jen jeho přenesený význam. Na rozdíl od pranostik. Nevadí, to nějak vydržíme.

Horší je to s tím zanedbáváním kulturních hodnot. Pranostiky, na rozdíl od přísloví, která popisují univerzální lidskou zkušenost se světem, jsou tematicky specializované výhradně na oblast zemědělského hospodaření a meteorologických jevů. V současné postindustriální společnosti a stavu meteorologie se prostě jejich praktický význam vytratil – a jejich používání je proto přirozeně řídké. Popsat tuto situaci tak, že se „tyto kulturní hodnoty bývají zanedbávány“ je totéž, jako prohlásit, že se dnes trestuhodně zanedbává ruchadlo.

Přísloví a Pranostiky

Struktura každého oddílu uvedeného jednou pranostikou se struktuře knížky Říkejme si přísloví až překvapivě (?) podobá. Pokud v Příslovích začíná struktura kapitoly „Výkladem přísloví“, pak v Pranostikách ji otevírá „Přiblížení pranostiky“. „Náměty na rozhovor s dětmi“ z Přísloví se v Pranostikách jmenují „Povídání“ a „Podobná přísloví“ nahradily v knížce Ivy Marákové „Další pranostiky“. Zdálo by se, že alespoň jednou novinkou oproti Příslovím jsou v Pranostikách činnosti. Ovšem v druhém díle knížky o příslovích, kterou mělo nakladatelství již na jaře k dispozici a kterou zamítlo, byl na tomto místě oddíl „Náměty na činnosti“. Víc nemám, co bych k tomu řekl.

Tato struktura, jíž mohu těžko považovat za špatnou, když jsem jejím autorem, je pohříchu plněna obsahem, nad nímž pociťuji přinejmenším rozčarování.
V Přiblížení pranostiky se dočítáme například taková sdělení, jako že na sv. Tomáše začíná astronomická zima. Jak si s takovou informací poradí tříleté dítě, je otázka. Taky se tu mimo jiné praví, který svatý je koho a čeho patronem a s čím bývá zobrazován. Vzhledem k tomu, že kniha postrádá jakýkoli úvod či komentář, nelze nijak dovodit, jaký životní osud nebo čin za patronátem či příslušnými atributy stojí. A protože obecné povědomí v oblasti hagiografie není u nás velké, bude patrně takové vysvětlování pro řadu rodičů i učitelů oříškem. Takže na něj rezignují. Obsah pro obsah. Přesněji obsah pro naplnění formy. Ještě se k tomu dostanu.

Rovněž tvrzení z anotace, že knížka využívá pro hry témata pranostik, je poměrně odvážné. Ve skutečnosti jsou hry a aktivity nahrnuty k jednotlivým pranostikám často bez jakékoli zřejmé souvislosti s jejich obsahem či s ročním obdobím. Pranostika tu není tematickým svorníkem činností a aktivit, nýbrž záminkou k samoúčelnému seskupení nesourodých činností v jedné kapitole po vzoru dortu od pejska a kočičky. Sem tam se tu děti v jedné větě vybízejí k činnosti („slepte je dohromady lepicí pistolí“), která je jim v následující větě zapovězena („S pistolí pracují pouze dospělí, při manipulaci hrozí popálení“). Tohle se normálně řeší tak, že se napíše: „Požádejte rodiče nebo paní učitelku, aby…“ No jo, no.

Oddíl „Povídání“ přináší takové záludné otázky jako: „Co v zimě padá?“. Už vidím druháky, jak to řeší ve skupinách aspoň 10 minut. To je holt daň za obludně širokou cílovou skupinu. A jaká je mimochodem správná odpověď na otázku, zda mezi symboly zimy patří květy? Správně je totiž ano i ne. Záleží jen na míře obraznosti…

Mezi „Dalšími pranostikami“ je např. u pranostiky „Svatá Cecílie sněhem pole kryje“ jako další (sic!) pranostika uvedena: „Svatá Cecílie celé pole snížkem kryje.“ Znamená to, že lexikální či jen morfologická modifikace automaticky vytváří jinou pranostiku?

Všechny tyhle parciální lapálie podle mě směřují k obecnějšímu problému, totiž k otázce míry významu, který je připisován obsahu a formě. Paní Marákovou zjevně zaujala forma mojí knížky. Naplnila ji obsahem, který mně osobně přijde plytký, povrchní, vzájemně nepropojený a zhusta samoúčelný. Ostatním čtenářům takový jistě připadat nemusí, nicméně já se pro další výklad přidržím svého přesvědčení, že takový je. Kdybych to řekl natvrdo, autorka nemá moc co říct, ale chce vydat knížku.

Protože – jak se o ní píše v anotaci knížky – je lektorkou PAU, je zvyklá, že formy se vzájemně předávají na workshopech a právě jen ony jsou důležité. Z knížky tak dýchá hlavní idea pedagogické alternativy, totiž že obsahy jsou podružné. To, nač je třeba se ve vzdělávání zaměřit, jsou metody a formy. Je třeba vystřihovat a lepit kolečka. Není třeba, aby tato činnost nějak vnitřně souvisela s celkem, do něhož je integrována. Je třeba vydat knihu s takovou a takovou strukturou. Není třeba, aby v ní byl bůhvíjaký obsah. A není třeba, aby tato struktura byla plodem vlastní kreativity.

Dost už o pranostikách. Přidržím se svých přísloví, která nesou mnohá poučení. Jedno opravdu aktuální zní: „To, že ti nakladatelství zamítne knížku, ještě neznamená, že ti ji nevydá!“

Petr Kukal

P.S.: Druhý díl knížky o příslovích vyjde v březnu pod názvem „Povídání a hry s českými příslovími“ v nakladatelství Grada.



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004