stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová cituje
Vydáno dne 23. 12. 2008 (2061 přečtení)

Do diskuse o tristních výsledcích českých žáků v mezinárodním výzkumu TIMSS 2007 na serveru Česká škola se pod nickem Reeve zapojil také externí vysokoškolský pedagog, spoluautor několika učebnic a především člověk s bohatou pedagogickou praxí na základní i střední škole. Jeho myšlenky a názory mají na Stolzové bezpochyby své místo. Přestože jeho identitu znám, hodlám jeho inkognito nadále respektovat. Má k němu řadu dobrých důvodů, které jsou mi naprosto srozumitelné.

***

„Kdybychom nepromrhali posledních deset let třeštěním kolem „reformy“, připraveni bychom byli (na nároky, jaké jsou kladeny na učitele v asijských zemích – pozn. PK). Za tu dobu u nás nastal těžký útlum oborových didaktik a jejich naprosté odsunutí na vedlejší kolej. O odborné kvality učitelů se nikdo nezajímá, naopak čím dál častěji slýcháme názory, že nám stačí kantor s jakýmsi „všeobecným“ pedagogickým vzděláním, ba dokonce nemusí mít ani vysokou, hlavně aby uměl ty „moderní metódy“.
„Mluvíte-li o asijských nárocích na učitele, zmiňte i nároky na žáky - nejen na studijní výkony, ale především na kázeň a precizní práci. Na naší škole máme dost zkušeností s dětmi, které přišly z asijských škol, například právě z oné Koreje. O jejich obdivuhodné kázni a pracovitosti se těm, kteří měli možnost s podobnými žáky pracovat, jistě nemusím dlouze rozepisovat. A kdo věří, že tyto vlastnosti byly vypěstovány nějakou "nenásilnou" cestou pomocí výhradně „pozitivní motivace“, je velmi naivní.“

***

„... Je to výzva - výzva vymést z rozhodujících postů na ministetrstvu a dalších úřadech tlučhuby, kteří s mlžným štítem frází v ústech, falešně jásavou fanglí v rukou a Šalamounovým tentononc v žaludku nutí školy přijímat nikým neověřené teze a zavádět sice povrchně efektní, ale naprosto neúčinné postupy. Je to kritika všech oborových didaktik, které jako by zapomněly na své bohaté tradice rozvíjené už od dob první republiky a buď mlčky sedí někde v koutě, nebo ustrašeně zkoumají, jak nejlépe učit halogenderiváty pomocí „myšlenkových map“ či házením klubíček vlny. (Výzva docenta Bečváře budiž čestnou, leč poněkud zapadlou výjimkou.) Nikdo dnes nenutí učitele studovat dějiny z více než jedné knihy, psát eseje či studovat klepítkatce Podkrkonoší. Zato je nutí nezávazně plkat vsedě na koberci a cucat si z prstu žvásty na téma „portfolio“ či „evaluace“.
Pravíte, že učitelé by měli být nároční. Jak toho chcete dosáhnout v podmínkách, kdy jakýkoliv pokus o náročnost u žáků často vyvolá jen urážlivé posměšky a u rodičů zběsilé stěžování od ředitele až k papeži, které čím výše, tím spolehlivěji bývá vyslyšeno? Dokud se pod rouškou „zábavného učení“ a „pozitivní motivace“ bude skrývat jen nezávazné poflakování a snaha podbízet se žákům za každou cenu, do té doby budu tyto pojmy vnímat jako jalové. To není fňukání. To je snaha bránit klesající úroveň vzdělanosti i snaha bránit (a snad i rozmnožit) tu nešťastnou menšinu žáků, kteří o učení mají - z nejrůznějších důvodů - opravdový zájem. Protože to budou právě oni, kdo budou brzy bránit nás před obrovskou konkurencí z asijských zemí, která nás jednou převálcuje. Čím později to bude, tím lépe pro mě i pro vás.
Pravíte cosi o pozitivní motivaci u lidí, kteří pracují. Jistě, jako doplňkový benefit ano. Ale vězte, že to hlavní, co drtivou většinu populace nutí pracovat (a vydělávat na daně, z nichž žijeme já i vy) je motivace vrcholně negativní: Nebudeš pracovat - zemřeš hlady (nebo alespoň budeš třít bídu s nouzí). Udržovat žáky v domnění, že práce musí být zábavná, je pro ně službou - velmi slušně řečeno - medvědí.
Ano, spadla nám pec a je třeba ji postavit znovu. Ale nejdřív je třeba ze zbořeniště vyhnat škůdce, kteří s kladivy v rukou nadšeně rozbíjejí i ty poslední celé kachle, které nám tam ještě zbyly.

***

„… Přesvědčení, že nikdo školy nenutí používat „novovýmyslné techniky proroků“, je poněkud v rozporu s praxí. Například s přepisy ministerstva, které nenárokové navýšení mezd (letos směšné, v příštím roce o něco výraznější) podmiňuje konkrétní „podporou reformy“. Nebo s praxí mnoha pracovníků ČŠI (důstojné slovo „inspektoři“ se zdráhám použít), kteří školu hodnotí podle zavádění „inovativních metod“. Či s praxí mnoha obecních úřadů, kteří v případě zvýšeného počtu stížností rodičů na „nespravedlivé“ (rozumějte „příliš náročné“) učitele položí řediteli nějaký finanční nůž na krk a on si už pohlídá, aby těch stížností bylo méně.
Dokud budou z nejvyšších ministerských míst padat myšlenky typu „žádné dítě není neúspěšné" nebo „když děti škola nebaví, je vina na učiteli", do té doby bude snaha o skutečně náročnou výuku, která z dětí dostane maximum, jen bojem s větrnými mlýny. Zvláště když tyto myšlenky tak radostně přežvykují nejrůznější „odborníci“ v pořadech typu „Sama doma“, takže mnozí rodiče s nimi argumentují ve škole při každé příležitosti. A když nepochodí ve škole, pochodí v médiích, která ráda nějaký ten „ožehavý problém“ ráda rozmáznou. A jak dopadne škola, na níž novinář „odhalil problém“, jistě sám dobře znáte.
Nejsem odpůrce pozitivní motivace. U malých dětí a inteligentních lidí ji lze použít jako hlavní hybný faktor jejich aktivit. Je samozřejmě nutnou součástí motivace všech, včetně těch nejagresivnějších tupců. Ale v okamžiku, kdy čím dál silněji zaznívají hlasy o tom, že motivace všech žáků musí být výhradně pozitivní, cítím potřebu hájit i druhou stranu.

***

“99 % učitelů (a snad ještě větší podíl veřejnosti) to vnímá tak, že právě ty ministerské fráze jsou onou "reformou". Ano, i v tomto zmatení jazyků se dá smysluplně učit. Ale nikoliv díky reformě, ale navzdory ní. A s vynaložením naprosto zbytečné energie na formální vykazování nejrůznějšího naplňování (rozbalování, přebalování...) "kompetencí" a „autoevaluací“ (bože, jak jsme dobří...).
Problém je v tom, že spousta žáků a rodičů vnímá důslednost a vyžadování odpovědnosti jako „trest“ („a to je přece zakázané, říkali v televizi"). Spousta učitelů je už natolik unavená odrážením čím dál častějších útoků ze strany rodičů i žáků, že raději rezignuje a povolí. Že je to špatně? Jistě, ale je to tak pohodlné. Všichni jsou spokojení, učitel má více volného času, ředitel nemusí řešit stížnosti a malý Patrik má pocit, že je king. Akorát jeho děda v duchu kroutí hlavou, že kluk v osmé třídě neví, co je to páka. Ale co je nám do nějakého dědy...“

Všechny citace byli zveřejněny se souhlasem autora,jemuž tímto děkuji. Jakékoli další komentáře k reformě, názory i zkušenosti uvítám.



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004