stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová se ptá: Kdo formoval Vás?
Vydáno dne 01. 07. 2010 (2244 přečtení)

DISKUSE AKTUALIZOVÁNA 1.10.2010

Každý den se něco děje, a to i v českém školství. Ačkoli by se podle stagnace webu Stolzová mohlo zdát, že to jde kolem mě, opak je pravdou. Přestože nestíhám psát, sledovat ještě pořád stíhám: Známe jméno předpokládaného nového ministra školství. Vojáci prý přidají na platy učitelům. A akademické tituly stále nebyly zrušeny.

Popravdě jsem to ani nečekal :-). Můj kamarád právník zatím mapuje situaci; jak bude něco nového, na Stolzové se to určitě objeví. Diskuse, jíž jsem na tohle téma krátce vedl s představiteli jedné zájmové skupiny, přinesla kromě několika legračních chvil také některé zajímavé náměty. Například poznání, že čím méně bude znamenat titul (jako by ještě méně než dnes znamenat mohl), tím více bude znamenat škola, kde byl získán.

MU Brno, nebo ZČU?

Tak jako v USA lidi poměrně dost zajímá, zda je někdo absolventem státní univerzity v Alabamě, nebo zda vystudoval Harvard, také u nás by se co nevidět mohlo začít vážně přihlížet k tomu, zda někdo promoval na Karlově univerzitě nebo - odpusťte mi to klišé - na Západočeské "univerzitě" v Plzni. Postupně bychom se tak mohli dobrat stavu, který předvídá Liessmann. Masy chtějí iluzi vysokoškolského studia, tak jim ji spánembohem dejme. Elita stojí o univerzitní vzdělání - a to získá jen na elitních školách.

Časem se nesrovnatelnost venkovských vysokých škol a skutečných univerzit stane tak zřejmou, že přestane být nadále sociálně udžitelná. Masy si proto postupně vynutí přijetí na "elitní školy", které v důsledku toho budou muset snížit nároky (a kvalitu výuky) o polovinu. Mezitím se ovšem v rámci elitních škol vytvoří jádro škol superelitních – a tak to půjde pořád dokola.

Mistr a jeho žák

Velký význam začne mít (zejména podaří-li se odbourat fenomén létajících profesorů) ovšem také to, kdo vás v oboru připravoval, tedy formálně řečeno, kdo vám přednášel a vedl semináře, jež jste navštěvovali. Neboť se ukazuje stále zřetelněji, že je to právě odborná a lidská kvalita vyučujícího a osobní vztah mezi ním a jeho studenty, co má na konečný profil absolventa rozhodující vliv.

Na fakultu jsem nastupoval s vidinou "titulu" promovaný pedagog. Skončil jsem jako magistr a lidem to tehdy jako informace stačilo - byli ochotni za tím sdělením něco vidět. Kdybych měl dnes někde uvádět, že jsem magistr, připadal bych si stejně trapně jako při sdělení, že jsem vítězem školního poháru v hodu krikeťákem za rok 1983/84. Ale ještě se úplně neošívám trapností, když se mě někdo zeptá na absolvovanou školu - Karlova univerzita má pořád dobrý zvuk.

Jsem si ovšem téměř jist, že za pár let nebude lidi zajímat ani tohle. Vždyť už dnes tu studuje 50.000 studentů, mimo jiné obory jako týmové hry v přírodě nebo příprava pokrmů. Má kamarádka tu před pár lety na katedře rodinné výchovy obhájila diplomovou práci na téma šití kalhot s laclem…

Co tedy v našich podmínkách zbývá? Myslím, že jen ta jména. Od věků to tak ostatně bylo, i když pochopitelně hlavně v uměleckých oborech. Sousloví jako "žák Julia Mařáka" nám přijdou stejně samozřejmá jako sdělení "zpěv studovala u Marie Fialové". Ovšem i v dalších, zejména humanitních oborech nám naši profesoři předávali víc než jen věcné obsahy svých přednášek.

Univerzita jako společenství

Mohu-li tedy dnes být v souvislosti se svým vzděláním na něco pyšný, není to má staroslavná Alma mater a už vůbec ne směšný, dávno devalvovaný titul. Jsou to ale lidé, kteří mě na cestě poznání doprovázeli a od kterých jsem se mohl učit. Pedagogiku od Jarmily Skalkové. Psychologii od Stanislava Štecha. Filosofii od Štěpána Špinky. Literaturu od Vladimíra Křivánka.

A samozřejmě setkání nejdůležitější a zcela zásadní: Přemýšlet o vzdělávání, přemýšlet o hodnotách, přemýšlet tak vůbec jsem se učil od svého profesora na dějiny duchovní kultury, patrně největšího žijícího filosofa výchovy Petra Piťhy. Kdybych na fakultě nepotkal jeho, byl bych dnes někým jiným, než jsem. Jinak bych myslel, možná bych trochu jinam směřoval. Tohle je univerzita. Distanční univerzitní studium je protimluv.

Je to právě vzdělání, moudrost, životní zkušenost a z ní vyrůstající autorita vysokoškolských pedagogů, co jedině dnes může vrátit univerzitnímu vzdělání ztracený kredit. Diplom z univerzity, kde asistenti o tři roky starší než jejich studenti předčítají ze skript, snad proboha už nikoho nedojme, ani kdyby na něm bylo pět titulů zlatým písmem.

P.S.: Když už o tom mluvíme: Kdo na vysoké škole formoval vás? Komu vy vděčíte za to, kým po odborné i lidské stránce jste? Napište mi.

REAKCE

2.7.2010, 8:28
Kdybych měl říci, kdo formoval můj odborný bohemistický, ale i osobní profil v době mých studií na Pedagogické fakultě MU v Brně (promoval jsem 2000), jednoznačně jmenuji pana prof. Přemysla Hausera. Nikdy bych si o něm nedovolil mluvit jinak než jako o panu profesorovi a snad nebude znít příliš sentimentálně, když řeknu, že na něj při výuce samotné i při přípravě na ni často myslím.

Metodika vyučování českému jazyku a slohu, na jejíž tvorbě se v 60. letech podílel, zůstala dodnes nepřekonána a usvědčuje mnoho současných "didaktiků" českého jazyka z neuvěřitelné plochosti a povrchnosti. Na češtinářských metodických akcích i školeních se totiž opakovaně přesvědčuji, že didaktická stránka českého jazyka je v současnosti víceméně redukována na aktivizační metody a zásadu bavit, bavit, bavit.

V těchto situacích se nořím do vzpomínek a přemýšlím, co by tomu asi řekl pan profesor, který nám vštěpoval, že děti by měly ve škole získávat především základní pracovní návyky, měly by si osvojit určitý řád a jistá pravidla sebekázně. Na jaře příštího roku se pan profesor Hauser dožívá požehnaných devadesáti let, přeji mu vše dobré.
Martin Krýza, Bruntál

4.7.2010, 20:26
Dobrý den, mne na fakultě hluboce ovlivnili paní doc. Jaroslava Janáčková a doc. Jiří Brabec (literární vědci). Na univerzitě mě to moc nebavilo, přišlo mi to totiž o ničem, dokud jsem nepotkala tyto dva. Nezameškala jsem ani jednu přednášku nebo seminář. Zápisky z jejich přednášek mám uschované dodnes a střežím je jako oko v hlavě. Občas si v nich listuji a přemýšlím o tom, co tenkrát přednášeli a jak skvěle dokázali interpretovat české literární dějiny.

Opravdu musím říct, že kdybych je nepotkala, byla bych ochuzena. Škoda, že takových učitelů nebylo víc. Tito dva totiž dokázali mluvit o českých dějinách jako o něčem významném a zajímavém, dokázali ve studentech probudit zájem o vše české, přestože dokázali být k Čechům a Moravanům kritičtí. Troufám si říci, že díky nim jsem se stala vlastenkou!
Myslím, že si titul, který nosí, zaslouží.
Silvie Kratochvílová

1.10.2010, 20:06
Dobrý den, Váš text "kdo formoval Vás?" i obě reakce na něj mi poskytly hodně podnětů k zamyšlení nad mou cestou ke vzdělání.

Vzdálím se trochu od daného tematu a nebudu psát o vynikajících osobnostech, které jsem měla čest potkat během svého studia v 80. letech na MFF UK v Praze. Chtěla bych zde vzdát poctu jedné paní učitelce z obyčejné "základky" na malém městě. Je to paní Vlasta Tichá, která působila na ZŠ v Hlinsku v Čechách. Otevřela mi dveře do světa výtvarného umění, kterému se sama sice nevěnuji, ale které se stalo mou celoživotní láskou. Nikdy nezapomenu, jak poutavě vypravovala o impresionismu a jak nás žáky učila jejich techniky malby. Nezapomenutelný byl její poutavý komentář k obrazům Jana Zrzavého na výstavě Výtvarné Hlinecko v roce 1977. Je to paní učitelka, o které lze právem říci, že přispěla ke vzdělanosti národa.
Ivana Babková



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004