stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová přináší vyjádření právníka Jana Hradila k akademickým titulům
Vydáno dne 05. 11. 2010 (2620 přečtení)

Před pár měsíci jsem tu otevřel otázku naprostého vyprázdnění akademických titulů a navrhl jejich zrušení. Na článek reagovalo pár lidí, kteří se mě vesměs pokoušeli přesvědčit, že tituly zrušit nelze. Obrátil jsem se proto na bývalého předsedu Legislativní rady vlády Pavla Svobodu (pro milovníky titulů: Doc. JUDr. Pavel Svoboda, PhD., D.E.A. :-) s prosbou o vyjádření. Ten mi pak doporučil svého kolegu pana Jana Hradila, působícího momentálně v Lucembursku, který se touto problematikou přímo zabývá. Jeho vyjádření čtenářům Stolzové nyní předkládám.

V úvodní části Jan Hradil nejprve obsáhle definuje pojmy a ozřejmuje vztah mezi akademickými tituly a profesními označeními. V druhé části pak odpovídá na konkrétní otázky. Pokud byste vstupní výklad nedokázali "učíst", samozřejmě je možné přejít hned k odpovědím. Pro lepší pochopení problematiky je přesto užitečné se s obsahem úvodní části seznámit.

Při čtení otázek se Vám pravděpodobně bude zdát, že se ptám na věci, které již byly zodpovězeny. Je to proto, že otázky jsem panu Hradilovi zasílal najednou e-mailem a on se ke každé z nich vyjádřil. Některá otázka se tak dotazuje i na aspekt, který byl v předešlé odpovědi zmíněn. Přesto jsem do textu nechtěl nijak zasáhnout. Právní rozbory mají charakter až exaktně přesných výstupů a já se necítím povolán je jakkoli korigovat. Některé části, které mi přišly zvlášť důležité, jsem ovšem zvýraznil tučným písmem (vždy na to v textu upozorňuji).

TITULY A KVALIFIKACE V ČESKÉ REPUBLICE

V otázkách titulů a kvalifikací je třeba rozlišovat jednak mezi tituly absolventa vysoké školy a akademickými hodnostmi svědčícími o stupni dosaženého vzdělání (např. Ing., Mgr., PhD., Doc.), a jednak profesními označeními (advokát, zubní lékař, patentový zástupce, statutární auditor).

Pokud jde o VŠ tituly a akademické hodnosti, ty zpravidla vypovídají pouze o úrovni dosaženého vzdělání, nikoliv však o zaměření v oboru (s výjimkou titulů, jako jsou JUDr., RNDr., MUDr., či PharmDr.), či vlastním obsahu vzdělání. Jejich používání se řídí zákonem o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších změn) a proti jejich zneužití chrání – byť pouze s minimální sankcí – přestupkový zákon [viz § 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1991 Sb., ve znění pozdějších změn].

V širším evropském kontextu je třeba poukázat na souvislost základních akademických titulů a doktorského titulu (Bc., Mgr., popř. Ing., a Ph.D.) s tzv. Boloňským procesem (který představuje řada na sebe navazujících mezinárodních konferencí ministrů příslušných v oblasti školství), jehož cílem je dosažení větší transparence, pokud jde o vzdělání získávané zejména v evropských státech. Udělování uvedených titulů absolventů VŠ v ČR na uvedený proces přímo navazuje.

Pokud jde o profesní označení, či označení odbornosti, která používají příslušníci vybraných povolání, ty vypovídají ve skutečnosti o tom, že dotčená osoba, která titul užívá, splnila určité minimální požadavky v oblasti vzdělání a odborné přípravy na výkon konkrétního povolání. Jako taková tedy neoznačují stupeň dosaženého vzdělání, ale pouze osvědčují splnění požadavků na výkon činnosti v konkrétním oboru. Jejich používání se řídí zvláštními profesními právními předpisy [např. § 12 odst. 1 zákona o advokacii, § 33 zákona o patentových zástupcích, § 2 písm. c) zákona o auditorech, či úprava „označení odbornosti“ v prováděcích předpisech k zákonu č. 95/2004 Sb., o zdravotnických povoláních lékaře, zubního lékaře a farmaceuta]. Zneužití profesních označení může být v některých situacích postihováno profesními orgány. Nicméně jelikož tyto orgány zpravidla mají pouze kárnou pravomoc nad svými členy, chrání proti zneužívání profesních označení obecně i zvláštní skutková podstata přestupku v zákoně o uznávání odborných kvalifikací (viz § 38a zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších změn).

Obdobně jsou profesní označení upravena i v jiných evropských státech. Zajímavostí je, že v některých případech může být výkon určitého povolání vyhrazen jen oprávněným nositelům profesního označení (tzv. monopol na výkon činnosti), kteří splní minimální odborné (popřípadě i jiné) požadavky, nebo výkon tohoto povolání vyhrazen být nemusí, ale odborně kvalifikovaným osobám splňujícím minimální standard je vyhrazeno používání příslušného profesního označení (tzv. monopol na užívání označení). Zjednodušeně lze říci, že systém monopolu na užívání označení je charakteristický pro některá povolání (např. účetní) v anglosaské právní kultuře, zatímco monopol na výkon činnosti se uplatňuje obecně spíše v povoláních souvisejících s ochranou z hlediska práva klíčových zájmů (lékař, zdravotní sestra) a je typický spíše pro kontinentální právní systémy.

Existuje v českém právním řádu nějaká kvalifikace, která je definována získaným titulem? Má akademický titul vůbec nějakou právní relevanci?

Z výše uvedeného výkladu je zřejmé, že tituly absolventa VŠ, akademické hodnosti, i profesní označení jistou relevanci mají, jelikož svědčí buď o výši dosažené kvalifikace, nebo o odborném zaměření svého nositele a o splnění určitých minimálních kvalifikačních předpokladů. Poněkud větší vypovídací hodnotu v tomto ohledu mají profesní označení, která by měla zaručovat splnění poměrně konkrétně právními předpisy vymezených kvalifikačních požadavků (včetně, jak uvádíte, absolvování konkrétního studijního programu a složení zkoušky). Tituly absolventů VŠ a akademické hodnosti mají v tomto ohledu zpravidla menší vypovídací hodnotu (zvýraznil PK), jelikož zákonná kritéria jejich udělování jsou abstraktnější a každá VŠ může do jisté míry uplatňovat vlastní standard. Konkrétní obsah vzdělání a přípravy nositele VŠ titulu nebo akademické hodnosti se odvíjí od akreditovaného studijního programu (popř. akreditace habilitačního řízení, či řízení ke jmenování profesorem) té které vzdělávací instituce. Za účelem větší transparentnosti těchto titulů a hodností by proto jistě bylo vhodné uvádět i jméno vysoké školy, která je vydala, a stejně tak by měly být důsledně zveřejňovány podmínky akreditace (kterou vydává MŠMT) jednotlivých studijních programů, či řízení za účelem získání akademických hodností. Pokud jsem však správně informován, obsah akreditačních rozhodnutí takto zveřejňován není.

Představovalo by z právního hlediska zrušení titulů nějaký významnější problém? Pokud ano, jaký?

Zrušení titulů absolventa VŠ, akademických hodností nebo profesních označení by představovalo dvojí problém, a to jak z vnitrostátního hlediska (zde jde spíše o problém politicko-společenský), tak z hlediska mezinárodního (zde jde spíše o problém právní).

Z vnitrostátního hlediska se domnívám, že zrušení titulů nic právně nebrání (zvýraznil PK). Je však otázkou, zda by se pro tento krok snižující transparentnost nabytých kvalifikací našla dostatečná politická vůle. Z výše uvedeného výkladu vyplynulo, že tituly určitou vypovídací hodnotu mají, a že tudíž slouží k větší transparentnosti odborné kvalifikace svého nositele. Je pochopitelné, že kdyby byly tituly obecně v ČR udělovány takovým způsobem, jaký nedávno odhalila aféra plzeňských práv, pak by samotný cíl dosažení transparentnosti byl zbytečný, jelikož by titul sám o sobě neodrážel žádné studijní a pracovní úsilí svého nositele. To by však podle mého názoru byl přístup dosti fatalistický. Podle mého názoru je naopak třeba na ochraně titulů a s nimi související transparentnosti kvalifikací trvat, a snažit se případy neoprávněného udělování titulů vyhledávat, vyšetřovat a postihovat.

Z hlediska mezinárodního práva by zrušení titulů problém představovalo, neboť jak již bylo uvedeno výše, české tituly absolventa VŠ (Bc., Mgr., Ing., ale i Ph.D.) vycházejí z provedení tzv. Boloňského procesu a souvisejících dokumentů, které lze považovat za mezinárodní smlouvy (zejména Lisabonská úmluva Rady Evropy o uznávání z roku 1997), kterými je Česká republika vázána. V případě, že se ČR rozhodne neúčastnit se Boloňského procesu, musela by nejdříve tento svůj záměr deklarovat a od svých dřívějších kroků odstoupit.

Není snad třeba zvláště zdůrazňovat, že zrušení titulů v ČR by z hlediska evropského, ale i celosvětového představovalo přinejmenším exotický a partyzánský přístup, jelikož ani státy, které se Boloňského procesu nijak neúčastní, svůj dosavadní systém VŠ titulů neruší.

Způsobilo by zrušení titulů nějaký problém v souvislosti s kompatibilitou našeho a evropského práva?

Zvláštní problémy by přinášelo zrušení titulů z hlediska práva EU. Relevantní právní úprava EU se přitom týká jak titulů absolventů VŠ, tak profesních označení.

Zjevně méně problematické z hlediska EU by bylo zrušení titulů absolventů VŠ a akademických hodností. Právní úprava EU, a konkrétně rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2241/2004/ES, sice mimo jiné v návaznosti na Boloňský proces předpokládá vydávání tzv. „europasů“ (včetně doplňků diplomu, „Diploma supplement“) žadatelům o uznání vysokoškolského vzdělání v jiných členských státech, v nichž mají být popsány jak formální, tak materiální náležitosti absolvovaného studia, včetně získaného titulu. Povinnost zavedení či zachování takových titulů a hodností pro daný členský stát z něj však podle mého názoru vyčíst nelze.(zvýraznil PK)

V oblasti profesních označení je situace složitější. Ačkoliv právo EU obecně neupravuje výkon povolání, ani obsah a formu odborné přípravy vyžadované pro výkon povolání, existují v tomto směru výjimky týkající se povolání lékaře, zubního lékaře, lékárníka, všeobecné sestry, porodní asistentky, veterinárního lékaře, architekta, a do jisté míry i advokáta. S výjimkou dvou posledně uvedených povolání dokonce právo EU stanoví minimální požadavky na odbornou přípravu příslušníků těchto povolání a do jisté míry reguluje i jejich výkon. Právní úprava EU u uvedených povolání (nyní již včetně architekta a advokáta) navíc výslovně předpokládá, že jsou tato povolání v členských státech vykonávána pod příslušnými profesními označeními [viz např. čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES nebo článek 10, čl. 21 odst. 7, čl. 23 odst. 6, článek 26, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1, čl. 42 odst. 1, článek 48, čl. 49 odst. 2, a příloha V směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES, konkrétně její oddíly 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.5.2]. Tyto předpisy EU sice povinnost zavést či zachovat profesní označení příslušníků těchto povolání členským státům přímo neukládají – alespoň podle mého názoru to není jejich cílem, ani předmětem, ale aby nebylo narušeno fungování těchto předpisů, a nebyl tak způsoben protiprávní stav z hlediska práva EU, měla by ČR v hypotetickém případě zrušení profesních označení nejprve usilovat o změnu relevantních předpisů na unijní úrovni.

Jan Hradil
V Lucemburku, dne 18. října 2010

Panu Janu Hradilovi, který tento právní rozbor připravil bez nároku na jakýkoli honorář, upřímně děkuji za pomoc. Z jeho vyjádření, tak jak já ho čtu, mi rozhodně nevyplývá, že zrušení titulů by v rámci ČR bylo právně zcela vyloučené. Budu se dál informovat o možnostech, jak to iniciovat. Pokud se u nás dají tituly nakupovat jako rolexky nebo jiné módní doplňky a současně stále fungují jako znak příslušnosti ke společenské třídě, jsou přirozeně faktorem, který dělá z univerzit snobská nákupní centra svého druhu. Na to, abych tohle jen tak akceptoval, je mi myšlenka univerzity v pojetí Wilhelma von Humboldta přece jen příliš drahá.

POZNÁMKA JANA HRADILA
Dne 8. 11. 2010 mi pan Hradil, autor výše uvedeného právního rozboru, poslal vyjádření k závěrečné poznámce, která ho znepokojila a s níž se hrubě neztotožňuje. Pokládám za svou povinnost zveřejnit ji zde v plném znění.

V otázce užívání titulů, hodností a označení, se zjevně neshodneme. Jak jsem napsal, zrušit něco užitečného jen proto, že to nefunguje dokonale, namísto toho, abychom se snažili nedokonalý systém zlepšit, je podle mého názoru dosti fatalistický přístup a myslím, že tento přístup není ani správný. S takovou argumentací bychom se mohli dobrat ke zrušení státní správy, zbytků sociálního státu, policie i jiných pro společnost důležitých složek státu. Nevím, jestli tento pseudomoderní neoliberální přístup zastáváte i v uvedených oblastech.

Rovněž nechápu, o jaké příslušnosti ke společenské třídě hovoříte. Vysokoškoláci jsou činní v mnohých státem špatně placených povoláních. Dokud bude přístup k vysokoškolskému vzdělání otevřen všem osobám bez ohledu na jejich majetkovou situaci (tzn. dokud nebude zavedeno školné, popřípadě pokud bude zavedeno takovým způsobem, že jej bude možno splácet až odloženě a při dosažení solidního příjmu) a dokud nebudou zejména vysokoškoláci ve veřejném sektoru ohodnoceni takovým způsobem, aby mohl veřejný sektor svou nabídkou na trhu práce v případě schopných lidí konkurovat soukromému sektoru (hovořím pochopitelně zejména o situaci v Praze, se kterou jsem dobře obeznámen), pak je naprosto nemístné hovořit o nějaké společenské třídě. Pozoruhodné je, že se takto vyjadřujete na webu, který je určen pro pedagogické pracovníky. V tomto kontextu by však bylo spíše vhodné hovořit o jakési třídě neprivilegovaných, jejichž služeb společnost dlouhodobě zneužívá a přiznává jim za to jako levnou náhražku právo používat akademický titul, jehož vážnost v praxi Vy ještě dále zpochybňujete.

DOVĚTEK P.K.
k poznámce se vyjádřím jen heslovitě:

1/ Hovořit o "pseudomoderním neoliberálním" přístupu právě v souvislosti s webem Stolzová.cz je úsměvné. Byl bych ovšem blázen, pokud bych po panu Hradilovi chtěl, aby detailně zkoumal více než 200 článků na totmo webovém prostoru a zjišťoval, kam názorově patřím. Už tak se mi věnoval dost.


2/ Pan Hradil si myslí, že akademické tituly jsou "něco užitečného". Já si mysím, že jsou asi tak stejně užitečné, jako tituly vikomt a komtesa, které přece také o lecčems vypovídaly. Oba názory pokládám za legitimní.


3/ Český vzdělávací systém reprodukuje – skoro nejvíc ze všech zemí v rámci OECD – sociální nerovnost. Proto je legitimní hovořit v souvislosti s tituly o společenských třídách, potažmo o sociální stratifikaci. Aby pan Hradil znal závěry mezinárodních výzkumů, které o tom hovoří, rozhodně není jeho povinností. Já zas nevím řadu věcí z oblasti práva.



( Celý článek! | Autor: redakce | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004