Inspektoři CSI vzali svůj úkol doopravdy zodpovědně. Navštívili všechny velké stáje po celé Evropě, aby zjistili, jak tam příprava koní k závodům probíhá. Sledovali, jakou kvalifikaci mají trenéři a žokejové, všímali si, jak je vedena drezúra a jaké metody vodění koní jsou používány, a zapisovali si, zda koně projevují známky únavy, nebo zda po návratu z tratí vesele pofrkávají a radostně vyklusávají, byli uchváceni tím, jak koně z jedné stáje dokáží na trati spolupracovat a vzájemně se podporovat.
Po návratu do domovských boxů se inspektoři zděsili. Jak předpotopně si stáje „Rychlejší než blesk“ doposud vedly! Zatímco celý svět navádí koně na proutěné překážky s laškovným poskokem ve střední části rozběhu, naši žokejové zcela bez invence navedou koně k překážce, stisknou kolena a překážku tupě a rutinně skočí. Výsledek je sice týž, ale pro nebohého koně v tom není žádná radost. Žokejové se sice bránili, že poskok ve střední části rozběhu je sice možná milou kratochvílí, ale koně někdy zpomalí i tak, že překážku neskočí. Naopak upozorňovali na to, že koně mají skutečnou radost ze svého úspěchu, že je nepotěší ani tak laškovný průběh, jako úspěšný výsledek. Inspektoři CSI si pomysleli něco o primitivech, kteří nepochopili, odkud kam se točí svět, a do zprávy pro Ing. Bystrého napsali, že tato stáj nepoužívá moderní metody tréninku, v přípravě postupuje rutinně a je sto let za mustangy.
V další stáji inspekce zjistila, že koně trénují běh v oranici. To je velmi nevhodné, zhrozili se ti dobří muži a ty dobré ženy. Běh v oranici koně vyčerpává, je to nesmírně náročná a únavná záležitost. Navíc se při ní nedá provádět laškovný poskok ve střední části. Trenéři sice namítali, že běh v oranici je nevyhnutelnou součástí budoucího života všech dostihových koní, protože je běžnou součástí steeplechase cross-country, a tak by na něj měli být přece jen trochu připraveni, ale to už ostří hoši z CSI neslyšeli. Psali totiž zrovna Ing. Bystrému, aby tuhle předpotopní stáj rovnou zavřel.
Podobně probíhaly inspekce i ve většině ostatních stájí. Některé stáje brzy pochopily, že pokud mají získat od CSI příznivé hodnocení, bude potřeba provádět laškovný poskok ve střední části a neběhat v oranici. Většina ovšem dál zpozdile trvala na tom, že jejich úkolem je naučit koně skákat přes překážky a běhat v oranici. A inspektoři to na ně žalovali Bystrému.
Bystrý Bystrý se nad všemi těmi zprávami zamyslel a zeptal se CSI, jak si jeho koně stojí v závodech a dostizích. Kolikátí jsou v našich tabulkách a jak se umisťují v mezinárodních soutěžích. To my nezjišťujeme, řekla CSI. A proč ne, řekl Bystrý. Proč hodnotíte trénink a nestojíte se stopkami u cílové čáry? Proč vás zajímá průběh a ne výsledek? Proč hodnotíte procesy, ale už ne výstupy? Proč vás zajímá cesta a nezajímá vás cíl. Cesta je cíl, řekli inspektoři, protože to tak četli na jednom dostihovém webu a protože to tak říkali v některých stájích ve světě, kde měli strašně radostné koně, co měli ve hřívách vpletené barevné stuhy a od rána do večera vesele ržáli. Jenže my nejsme klub českých turistů, řekl bystrý inženýr, cílem našich stájí je naučit dostihové koně to, co budu jako dostihoví koně potřebovat. A mě sakra zajímá, jak se nám to daří.
Pokud budete pořád jen šmírovat, jestli žokejové navádějí koně na dvojité zahrádky zprava a při přeskoku je šimrají za levým uchem a nezjistíte mi, jestli jsou pak ti šimraní koně celoročně úspěšnější než ti nešimraní, tak vás tu zítra nechci vidět. A jak máme asi tak zjistit, jestli jsou šimraní koně celoročně úspěšnější než nešimraní, když jsme v každé stáji dvě hodiny mínus oběd? zeptali se zvědavě inspektoři. To jak sám jistě nahlédnete, pane bystrý inženýre, je blbost, že jo? Takže mi vám zjistíme, kolik žokejů šimrá, a navrhneme vám strategii, jak přesvědčit ty ostatní, aby taky šimrali. Zítra už vás tu nechci vidět, řekl jim na to Bystrý.
Pak pozval na pivo pár bývalých žokejů a trenérů a vysvětlil jim, o co mu jde. Chodili trochu do stájí a hodně na dostihy. Stáli na cílové čáře, měli v ruce stopky a měřili výsledky. Pokud se ty výsledky někde zhoršovaly, tahle parta tam zajela a začala se zajímat o to, jak probíhá trénink, jakou kvalifikaci mají trenéři a žokejové, všímali si, jak je vedena drezúra a jaké metody vodění koní jsou používány. Pokud našli významné odlišnosti od mravů, jaké panují v úspěšných stájích, vzali si tamní personál od žokejů po kydače hnoje na kobereček a řekli jim, tož chlapi, tudy ne. Šimráte, chlapi, koně za ušima? Jestli s tím máte výsledky, šimrejte je do bezvědomí. Ale jestli se vám kurňa ty herky na trati procházejí jak na promenádě, tak se na šimrání vybodněte a skákejte s nimi denně o hodinu dýl. A běhejte v oranici.
V jiné stáji, jejíž žokejové už půl roku neviděli stupně vítězů zblízka, a přitom trénovali v oranici patnáct hodin denně, zas otočili. Hele chlapi, moc to nejde, co? Ve světě prý šimrají koně za ušima a v polovině rozběhu s nimi dělají laškovný poskok, tak to koukejte zkusit, protože zkusit má člověk všechno a vy jste navíc imrvére na chvostě každého dostihu za posledních půl roku. Když s tím budete mít výsledky, tak žertovně poskakujte jak teploměr v dubnu, a když ne, zkusíme zas něco jiného.
Do stájí, kde všechno šlapalo, nestrkali nos. A bývalí inspektoři z CSI byli pěkně naštvaní a všude Bystrého pomlouvali, i na dostizích i v hospodě. A Bystrý byl kliďas a bylo mu to fuk.
Petr Kukal