Konrad Liessmann sice komentuje realitu rakouského školství, nicméně činí tak s přesahy natolik rozsáhlými, že závěry, které vyslovuje, mají obecnou platnost. Přesvědčivě ukazuje, do jaké pasti se (nejen) evropské vzdělávání dostalo a jaké plody bezhlavých reforem teď sklízí. Mám pocit, že každý, kdo dokáže nahlédnout neoliberální koncept vzdělávání alespoň trochu kriticky a reflektovaně, zaslechne v knize ozvěnu svých vlastních obav, pochybností a snad i osvobozující sílu vyslovené pravdy.

Všem, kteří o vzdělávání přemýšlejí podobně jako já, tuhle knihu vřele doporučuji. A těm, kteří o něm přemýšlejí jinak, vlastně taky.