Každý svého fízla

Autor: Petr Kukal (petr.kukal@seznam.cz), Téma: Pedagogika
Publikováno dne 05. 02. 2010 (2215 přečtení)


Mám fízla. Jsem tomu rád, protože řada lidí, kterých si vážím, jej také měla, což mě vede k domněnce, že něco dělám opravdu dobře. To něco je trvalá podpora konzervativního směru v pedagogice a důraz na českou vzdělávací tradici. S tím pochopitelně souvisí také rezervovaný postoj k pedagogickému liberalismu a jeho věrozvěstům. Právě z nich se rekrutuje můj fízl.

Nemá chválabohu takové možnosti, pravomoci a kompetence, jaké měli příslušníci tajných složek socialistické éry. Ale má podobné metody. Jeho hlavní strategií je trvale mi připomínat svou přítomnost. Hlásí se do diskusí na všech webech a blozích, kde publikuji, a pokaždé zde uroní jedovatou slinu. Žádné dlouhé rozpravy, žádné filipiky. Jen šleh. Urážku. Drobnou podlost. Jen tak, aby drápnul pařátem a zmizel.

Mám všechny důvody si myslet, že jsem nejdůležitějším člověkem v jeho životě. Mně patří poslední jeho bdělá myšlenka před usnutím, já to jsem, na koho prvního pomyslí, ledva ráno otevře oči. To kvůli mně tráví noci nad Googlem, Altavistou, Yahoo a dalšími vyhledavači. Aby mě nepropásl. Aby o mně pořád věděl. Aby mi byl v patách.

Zajímavé na tom je, že mě pronásleduje nejen na webech zaměřených na pedagogiku, ale jak ohař běží v mých stopách také na blogy zcela osobní, kde s podobně naladěnými lidmi sdílím svůj život. Nejde mu o věc, jde mu o mně. Usiluje výhradně o to, abych na něj nezapomněl, abych na krku stále cítil jeho zkažený dech. Travič mé studně. Stín močící do mého pramene.

Stejně jako jeho velké vzory, také on používá krycí jména, kterým se dnes eufemicky říká „nicky“. Je to až komicky přesné, jak ví každý, kdo občas luští křížovky. Nuly na pět: Nicky. Tím, co mi můj fízl nemůže odpustit především, totiž není jen odlišný pedagogický názor, ale především fakt, že v našem společném oboru jsem k své smůle lepší.

Naposledy se propasíroval na můj oddechový blog na Novinkách, aby mě tu nařkl z plagiátorství (celá věc je o to komičtější, že při svém rozhledu by patrně neodlišil autorský styl Karoliny Světlé od Jamese Joyce). Do diskuse se pod nickem „Rákosníček“ (skřet ukrývající se za mlhou hustou tak, že by se dala krájet) přihlásil 28. ledna. O den dříve, 27. ledna, vyšla jako příloha týdeníku Školství má lehce satirická publikace PENCE, která poukazuje na jisté slabiny reformních a liberálních tendencí v našem školství. Kdo si myslí, že je to náhoda, tomu závidím jeho čisté srdce :-)

Znám už jeho identitu, neboť redakční systém blogů na Novinkách hlásí nejen IP adresu, ale také doménu. Vlastně jsem to od začátku věděl. Chci ale říct, že bránit ze všech sil to dobré, na čem stojí vzdělanost tohoto národa, mi za to všecno stojí. Za to vědmí, že do konce života budu mít v zádech odporný stín. Svého nějvěrnějšího souputníka. Svého fízla.