"Myslím, že je naprosto oprávněné dávat konstruktivní charakter poznání do spojení s pojmem schéma. Pojem schéma uvedli do psychologie myšlení a učení F. Bartlett a J. Piaget, což jsou otcové konstruktivismu.
Složitější je to s otázkou, zda je všechno poznávání/učení konstruktivní. Zjednodušeně řečeno se ptáme, jak velkou roli v něm hrají předchozí znalosti/schémata žáka. To je problém starý 2500 let! Už Platon formuloval paradox, který řeknu trochu upraveně: Buď žák s věcí nemá předchozí zkušenost, a pak se o ní nemůže učit. Anebo už o věci ví, a pak se o ní učit nepotřebuje. Platon byl tedy zastáncem klíčové role předpokladů, kdežto zastánci toho, že důležitá je nová informace, jsou různí empiristé a behavioristé.
Dovolte mi, abych se teď vrátil někam k začátkům debaty. Otázka zněla: Mohou být účinné „tradiční“ postupy výuky, které neberou v potaz konstruktivní charakter poznání? Půjde asi o ty postupy výuky, které jsou založeny v behaviorálním pojetí, které ve své původní formě k roli „schémat“ nepřihlíží. Zdá se, že pro jisté typy učiva jsou tyto postupy účinné, možná i nejúčinnější. Jde o výcvik jednoduchých (ale nepostradatelných) dovedností. Z toho by plynulo, že v některých případech hrají při poznávání důležitou roli i jiné mechanismy než ty, které zdůrazňuje konstruktivismus.
Poslední důležitá věc, která mne v souvislosti s tím napadá: Proč používat „starší“ postupy (behaviorální, přímé učení, trénink), když jsou k dispozici modernější postupy (konstruktivistické, hledání smyslu)? Moje odpověď: Dobrá konstruktivistická hodina je velmi obtížná, zdaleka ne vždy se povede. Mám osobní zkušenost, že někdy končí zklamáním učitele a žáků. „Přímé“ metody slibují u jednodušších typů učiva (!) dobrý výsledek za rozumnou cenu. Tak nám zbudou síly i čas na to, některá témata probrat důkladně konstruktivisticky."
Dodatek z 28. 1. 2004. RNDr. Dominik Dvořák, web Kritické myšlení
"Můj názor opřený o cizí výzkum: Všechny zahraniční výzkumy učitelů, které znám, zdůrazňují, že dobří učitelé střídají různé formy a metody v závislosti na učivu, dlouhodobých a okamžitých potřebách žáků a dalších faktorech; výslovně se při tom mluví i o střídání konstruktivistické a přímé (chápu transmisivní) výuky.
Můj názor opřený o cizí výzkum: Frontální výklad, kterým jsme začali tuto diskusi, má své dobré místo, pokud představuje asi 25 % hodiny. U mladších dětí by to asi mělo být méně, u starších asi může být více. Když je to výrazně více, asi něco není v pořádku".
redakce