Sloučíme fyziku s chemií?
doc. RNDr. Jindřich Bečvář, CS.c

Jedním ze školských témat, s nímž se v poslední době setkáváme, je slučování několika předmětů do předmětu jediného. V tisku i v dalších médiích jsou tyto nápady velmi často prezentovány jako úžasné, všezachraňující, jako to, co našemu školství výrazně chybí, co povede k nepředstavitelnému nárůstu vzdělanosti a co naše školství posune minimálně na světovou úroveň. Jako to, co způsobí, že obliba školy vzroste nejen u žáků a rodičů, ale dokonce v celé populaci.

Školští reformátoři jsou si dobře vědomi toho, že je třeba mít na své straně veřejnost. Proto vyhledávají podporu médií, která veřejné mínění přímo masírují. Bohužel dosti úspěšně. Stokrát opakovaná hloupost se tak velmi často stane „geniálním nápadem“. Kde jsou ty časy, kdy do novin psali vzdělaní a moudří lidé, jako byli Karel Havlíček Borovský, Jan Neruda, Karel Čapek nebo Ferdinand Peroutka, lidé, kteří byli intelektuálně na vysoké úrovni, byli vzdělaní, měli široký rozhled, nejprve přemýšleli a teprve potom psali. Byli schopni rychle odlišit chytrý nápad od hloupého a nebáli se nazývat věci pravými jmény. Pečlivě zvažovali, jaké důsledky přinese zveřejňování těch či oněch názorů, poctivě usilovali o všestrannou výchovu populace, o její vzdělanost, propagovali dobré a užitečné věci.

Poměrně nedávno jsem opět zaznamenal článek o slučování předmětů. V pražském Metru zveřejnila dne 6. února 2009 Alena Hechtová svůj manipulativní článek „Sloučí fyziku s chemií?“ Nevím, zda studenti po takovémto spojení prahnou, autorka si to však dovolí tvrdit: Osnovy středních škol se revolučně mění. Studentské sny, v nichž by se spojily třeba dva nepopulární předměty do jednoho, možná brzy nabudou reálné podoby.

Na pomoc si vzala Zoju Franklovou z Národního ústavu odborného vzdělávání, která je zde představena jako expertka, bohužel však není uvedeno čeho. Tato expertka sdělila, že se sloučením některých předmětů (např. dějepisu a občanské nauky, fyziky a chemie) ušetří čas, který lze využít třeba na výuku jazyků nebo počítačů. Na takovýto alternativní výklad mělo prý být během února a března proškoleno 2500 učitelů.(1) Rád bych věděl, jakou aprobaci mají ti, kteří patrně budou vyučovat onu Chemziku, resp. Fyzmii, a jaký odborný profil mají ti, kteří k takovéto výuce učitele „proškolují“. Rovněž by bylo dobré vědět, jaký odborný profil má expertka, kolik let vyučovala, na jaké škole a jaké předměty.(2) Nejvstřícnější k výše zmíněnému proškolení budou patrně ti „učitelé“, kteří nemají aprobaci ani pro fyziku ani pro chemii, případně vůbec nemají vystudované učitelství, resp. vysokou školu. Výše uvedeným „proškolením“ patrně získají „odbornost“ pro výuku jak fyziky, tak chemie.(3) Ke spojování fyziky a chemie na některých školách opravdu dochází, např. na Střední průmyslové škole ve Varnsdorfu (viz Právo 25. 8. 2009).

Nevím, kolik je v našem státě učitelů s aprobací fyzika-chemie. Nemyslím, že by jich bylo mnoho. Pokud prosazujeme spojení těchto dvou předmětů, posvěcujeme tak situaci, kdy je výuka vedena neaprobovanými či dokonce zcela nekvalifikovanými učiteli. Na této situaci nic nezmění nějaké dodatečné proškolení.(4) V každém případě je třeba uvést, že zmenšení počtu hodin fyziky a chemie negativně postihne oba tyto předměty; navíc pak může být další nezanedbatelný počet hodin prohospodařen naivními amatérskými snahami inspirovanými snahou o mezioborovost.

Rád bych ještě poznamenal, že v obecné rovině nemám nic proti myšlence spojení výuky fyziky a chemie. Jsem však přesvědčen, že se jedná o velmi obtížnou záležitost, které je schopen se s úspěchem zhostit jen velmi zkušený a vzdělaný učitel. Děsím se toho, jak bude tuto myšlenku realizovat 2500 proškolených učitelů.

S napětím očekávám, kdy nějaký „expert“ z jakéhosi výzkumného ústavu o školství a vzdělávání bude napaden geniální revoluční myšlenkou, aby se v rámci všestranného vidění souvislostí a maximálního ušetření vyučovacího času sloučily všechny předměty do předmětu jediného, do tzv. vševědy. Ten by se pochopitelně neznámkoval, aby nebyli žáci a studenti stresováni, zakončoval by se na všech stupních a typech škol slovním hodnocením. Již se těším na maturitní vysvědčení takovéhoto typu: Esmeralda má velmi kladné postoje k vševjedě, zajímají ji chemické akce a reakce, zejména ty s kádinkou na nakloněné rovyně a na klatce. Sepisuje nápadité eseje o fyzikálních experimentech s benzenovým jádrem, často však zamněňuje pojmy transformátor a katalizátor. Trochu chybuje v angličtině ve vijmenovaných slovech a v rodech přídavných men. Práce se zlomky ji příliš nesedí. Vynikající je však její práce s miší.

Vyučovat vševědu by mohl kdokoli, v čemž by bylo jistě možno shledávat výrazný demokratický rys naší školské soustavy, příslušná aprobace by mohla být získána např. soustavným studiem Školního vzdělávacího programu a Učitelských novin. Učitel vševědy (tzv. Všeučitel) by však musel být soustavně školen v moderních vyučovacích metodách. Takováto školení by byla poskytována výhradně soukromými subjekty podporovanými z evropských fondů.

Pokud bych získal finanční podporu formou nějakého grantu nebo projektu (minimálně 900 tisíc na rok po dobu alespoň tří let), byl bych ochoten se ujmout nevděčného a zodpovědného úkolu a podrobně rozpracovat výše uvedenou myšlenku výuky Vševědy. Sepsal bych podrobný program tohoto předmětu pro celou základní školu, pro čtyřleté, šestileté i osmileté gymnázium i pro veškeré odborné školy i odborná učiliště, rozpracoval bych osnovy, standardy, kurikula, kompetence, dokonce i klíčové kompetence (nezapomněl bych ani metodiku práce s myší: klikání levým tlačítkem myši, klikání pravým tlačítkem myši), obšírně bych rozvinul variabilitu Vševědy, zformuloval profil absolventa (i absolventky), ani nácvik vztyčeného prostředníčku v rámci výchovy postojů bych neopomněl. Vypracoval bych rovněž veškeré testy pro státní maturitní zkoušky v úrovni A, B, C i D, koncepty školních částí maturitní zkoušky, sepsal bych veškerou legislativu, prováděcí metodiku, nezapomněl bych na logistiku. Rovněž bych vytvořil rámcový vzdělávací program a větší počet školních vzdělávacích programů, sepsal moderní komiksovou učebnici Vševědy, žákovské pracovní sešity, učitelský sešit s rozpracovanou metodikou (Tekstbuk, Studentbuk, Týčrsbuk).

Předpokládám, že by se takto vychovala nová generace našich vševědně vzdělaných novinářů, komentátorů, politologů, podnikatelů, manažérů a zejména politiků, regionálních i celostátních. Trochu se však obávám, aby předmět Vševěda nebyl lidem obecným nazýván Plkání.

POZNÁMKY
1/ Podle Z. Franklové se učitelé naučí, jak upravit vzdělávání tak, aby bylo efektivní.
2/ Patrně se jedná o expertku na spojení fyziky s chemií. Na webových stránkách Národního ústavu odborného vzdělávání je PhDr. Zoja Franklová uvedena jako tisková mluvčí. Žádnou další informaci tam nenalezneme.
3/ Bohužel jsem se nikde nedočetl, zda se proškolení 2500 učitelů pro spojení výuky fyziky a chemie opravdu konalo, kdo učitele školil a proškolil, jaký obsah mělo školení, jaký byl výsledek, jak vypadá dokument potvrzující proškolení apod.
4/ Za starých časů se užíval velmi výmluvný termín rychlokvaška.