Milí přátelé,

ve včerejším tisku mě pobavila reakce čtenářů na příručku MŠMT, jež podává návod na genderově korektní projevy v naší mateřštině. Zcela v logice úsilí autorek příručky (mimochodem dvě z nich jsou pedagožkami na Jihočeské univerzitě), které považují výrazy jako studenti, sportovci a učitelé za sexistické a navrhují je nahradit genderově vlídnějšími výrazy studující, sportující, vyučující, doporučují čtenáři (omlouvám se, také toto je genderově nešetrný výraz, neb je mužského rodu) z celé republiky např. lékaře chirurgy pojmenovat určitě genderově korektním označením ŘEZAJÍCÍ a pro název sesterna vynalezli naprosto neodolatelnou alternativu SOUROZENCERNA.

Nedalo mi to a zmíněnou příručku jsem si na webových stránkách MŠMT vyhledala a přečetla. Je to dílo v mnohém překvapivé. První věc, která mne napadla při jeho čtení, je, že ani tak nejde o příručku jazykovou, jak by se dalo očekávat už podle názvu. Je to spisek spíše mravoličný, kritizující stav společnosti v naší zemi, v našem světě.

Á propos SVĚT. Autorky pranýřují jakoukoli diskriminaci, ať už jde o rasismus, ageismus či sexismus. Zvláštní pozornost věnují také diskriminaci kontinentů, odrážející se podle jejich mínění v nerovném označování jako PRVNÍ a TŘETÍ svět. Lamentují, že se Evropa a USA bezprávně označily za svět PRVNÍ a Asii a Afriku diskriminačně pojmenovaly světem TŘETÍM. Dále kladou celkem logickou otázku, kam se poděl svět DRUHÝ, a předpokládají, že toto označení náleží postkomunistickým zemím. Nejsem žádný odborník/ice na teritoriální problematiku, ale vždy jsem si myslela, že PRVNÍ svět je Evropa, DRUHÝ Amerika a TŘETÍ ten ostatní tak, jak byly tyto „světy“ objevovány.

Autorky si berou na paškál veškerou společenskou nerovnost, rozdělení společnosti na silné a slabé, na šéfy a outsidery a mocné a bezmocné. A také na tmavovlásky a blondýnky. A upozorňují na skutečnost, že blondýna, která se směje vtipům o blondýnách, tak činí s největší pravděpodobností proto, aby se zalíbila davovému vkusu, a stává se tak osobou konformní.

Společenskou nerovnost kritizují autorky při samém rozboru termínu GENDER. Podle nich je nesprávné ztotožňovat jej s pohlavím, jako označení dvou opačných skupin, žen a mužů, neboť jako takový postihuje jen heterosexuální ženy a muže a vylučuje příslušníky jiné sexuální orientace! Také navádí k představě, že muži a ženy mají vrozené MUŽSKÉ a ŽENSKÉ vlastnosti (tím jsou dle autorek diskriminovány ženy, které chtějí např. pracovat v armádě, a muži, kteří touží po kariéře učitele v mateřské školce). Důkladnějšího vysvětlení, jak správně chápat termín GENDER, se nám ale nedostane. Jediný výklad tohoto pojmu je na str. 15, kde se píše, že GENDER je obraz rodovosti, který je naučený, nikoli vrozený. (Nezůstává tak nedořešena otázka lesbiček a gayů?)

V této souvislosti poukazují autorky na to, jak je ošidné zaštiťovat tvrzení o existenci vrozených mužských a ženských vlastností poukazem na chování jiných živočišných druhů – cituji: „Zajíci nežijí v párech a samci se o mláďata nestarají; čápi žijí v monogamních párech a o mláďata se starají společně; u kachen je na první pohled rozeznatelné, kdo je sameček a kdo samička, u koček nikoli; jeleni jsou větší a mohutnější než laně, samičky některých pavouků jsou větší než samečci (a po kopulaci je sežerou); u psů lze pozorovat sexuální hrátky i mezi samci navzájem.“ (Poznámka o kopulaci pavouků, již si autorky neodpustily, mne potěšila stejně, jako když jsem si za totáče od známého zelináře půjčila okopírovanou kazetu s filmem Caligula a uprostřed filmu našla za sebou dvakrát natočenou scénu dvou navzájem se ojíždějících hetér…)

Pozornost je dále věnována sexistickým ilustracím v novinách, reklamě a jiných propagačních materiálech (ženské tělo jako nástroj reklamy). Za sexistický je tu označen např. televizní pořad SAMA DOMA, cituji: „který již svou ženskou koncovkou vylučuje muže z péče o dítě“. A teprve zde se dostáváme ke genderové nekorektnosti v jazyce. Autorky poukazují na to, že ve společnosti, kde je moc přisuzována mužům, se vyvinulo např. označování odvahy a bojácnosti v neprospěch žen, cituji: „MUŽNOST = odvaha, ZBABĚLOST = (od slova „baba“) bojácnost, která má přídech nečestnosti, „strašpytlovství“. (Já bych si dovolila autorkám navrhnout, aby provedly genderovou analýzu také pojmu „strašPYTLovství“.)

Příručka též brojí proti JAZYKOVÉMU ZNEVIDITELŇOVÁNÍ. Cituji: „Mohou tak být např. zneviditelňovány etnické menšiny multikulturního státu, označují-li se většinovým etnikem, např. Rusové místo obyvatelé Ruské federace – kam by se poděly neruské národy Kavkazu a Sibiře? Mohou tak být zneviditelňovány ženy, používá-li se výhradně tzv. GENERICKÉ MASKULINUM, tj. označení mužským rodem v obecném smyslu (např. STUDENTI – kam se poděly studentky?)“.

Autorky také nabádají ke genderově korektní kultivaci (alespoň) veřejných projevů, které by neměly být formulovány pouze v mužském rodě, ale měly by pojmenovávat ženy jako VOLIČKY, KOLEGYNĚ, SPOLUPRACOVNICE, STRÁŽNICE, CHIRURGYNĚ, PEDIATRY (nominativ PEDIATRA) a HOSTKY. Rodové protějšky by měly být podle autorek statusově symetrické. Oslovení DÍVKY A CHLAPCI je genderově korektnější než DĚVČATA A CHLAPCI, které obsahuje asymetrii CHLAPEC (maskulinum) versus DĚVČE (neutrum). Na tomto místě bych chtěla ocenit péči autorek o gramatický rod slov v češtině a v této souvislosti doporučuji jejich pozornosti větu na straně 13: „Stejně nepodložené a nevysvětlené jsou i další autorova tvrzení…“, tvrzení by totiž měla být rozhodně podložená!

A to už se dostávám k hodnocení této oficiální příručky MŠMT z hlediska pravopisné správnosti. Na každé z téměř osmdesáti stránek textu jsem našla jednu i více pravopisných chyb. Doc. PhDr. Blanka Knotková-Čapková, Ph.D., Mgr. Pavla Paclíková a Dr. Jana Valdrová, Ph.D., rozhodně věnovaly větší pozornost kultuře genderové než jazykové. Na závěr si dovolím parafrázovat paragraf ze str. 78 příručky: Nelze situaci řešit tím, že by autoři/rky opatřili/y text vysvětlivkou, že publikace dosud neprošla jazykovou úpravou!

Milena Kudělová