Stolzová představuje knihu Hovory a hrátky se zvyky a svátky

Autor: Petr Kukal (petr.kukal@seznam.cz), Téma: Pedagogika
Publikováno dne 29. 04. 2010 (1856 přečtení)




Slavíte s dětmi ve škole Vánoce - pořádáte třídní besídku, ozdobíte si pár větviček nebo píšete dopis pro Ježíška? Malujete na Velikonoce o výtvarné výchově kraslice? Máte pocit, že právět tyhle rituály třídu spojují? Pak by se právě Vám mohla líbit nová knížka Hovory a hrátky se zvyky a svátky z prověřeného nakladatelství Portál

Přes měsíc jsem na Stolzovou nesáhl. Ne, že by nebylo dost témat, která by si zasloužila pozornost, ale fatálně se mi nedostává času. Jak jsem to dřív dělal, že jsem aktualizoval web dvakrát týdně? ptám se sám sebe. To jsem se v práci flákal? Nebo jsem ty chvíle u PC kradl z času, který jsem měl věnovat rodině? Možná jsem s ním jenom uměl líp hospodařit. Seznam úkolů, který si v práci píšu na nastříhané proužky papíru, se stále prodlužuje, doma v podstatě jen přespávám a na heslo do správcovského modulu Stolzové jsem si už málem nevzpomněl. Něco je špatně.

Navíc dnes přináším místo zásadních tezí v podstatě reklamní sdělení. Self-promo, řeklo by se v prostředí, kde je mi nyní v potu tváře dobývat svůj chléb. Rád bych totiž čtenářům Stolzové představil knížku Hovory a hrátky se zvyky a svátky, jejímž jsem spoluautorem. Vyšla minulý týden a představuju si, že nejširší využití najde na 1. stupni ZŠ.

Jde o titul svou strukturou velmi podobný mým dvěma předešlým publikacím Říkejme si přísloví a Povídání a hry s českými příslovími. Jak už název napovídá, předmětem zájmu ovšem tentokrát nejsou útvary lidové slovesnosti, ale obyčeje, svátky, slavnosti, zvyky, pověry atd. Od těch nejstarších, jako je velikonoční pomlázka, až po aktivity zcela moderní, které v podstatě formální znaky svátku ani nenaplňují, jakými jsou vítání prvňáčků nebo drakiáda.

Tak jako výše zmíněné tituly, sledují i Hovory a hrátky dvojí cíl. Jednak mají ambici děti poučit, předat jim určité – jejich věku odpovídající – informace o smyslu oslav Nového roku, posvícení nebo třeba dožínek. Za druhé se snaží prostřednictvím konkrétních témat rozvíjet obecnější kompetence dětí: schopnost uvědomovat si a prožívat emoce, hovořit a naslouchat, překonávat nepohodlí, čekat.

Konečně bylo naší snahou (knížku jsem psal se svým kamarádem, etnologem Janem Vinduškou) učinit z konkrétních zvyků a svátků odrazové můstky, z nichž by se rozhovor mezi dětmi a učiteli (ale v tomto případě zejména mezi dětmi a rodiči) přenesl do širších mantinelů a v prostoru společné řeči tak byl posilován vzájemný vztah a rodinné vazby.

Zvyky a svátky, které jsme do knížky vybrali, reflektují (s několika málo vědomými výjimkami) především evropskou kulturní tradici: nekonfesijně pojímaný étos křesťanství, na němž spolu s řeckým filosofickým myšlením a římským pojetím práva vyrostla evropská civilizace. Myslíme si upřímně, že jakýkoli vklad k posílení evropských kulturních hodnot je dnes dobrý a důležitý. Nic z toho ovšem dětem v této podobě do hlaviček nehrneme, pochopitelně. Jen místo Helloweenu tu prostě najdou Dušičky.

Každému svátku či zvyku je věnována jedna dvoustrana, která kromě úvodní jednoduché říkanky a popisu zvyku nese také náměty na rozhovory s dětmi a na činnosti, které se k tématu tu těsně, tu volněji vztahují. Celek je uzavřen drobným etnologickým exkursem, který dětem ve srozumitelné podobě nabízí doplňující informace či zajímavosti.

Neříkám, že je ta knížka bůhvíjaká bomba a že bez ní nebudete schopni relevantně odučit jediné téma z celku Člověk a jeho svět. Přesto si myslím, že pokud ji používat budete, vaše hodiny to nijak nepoškodí. A někdy je to možná obohatí o námět, na který byste si jinak třeba nevzpomněli. My s Honzou jsme ji každopádně psali rádi a ta práce nás bavila. A na věcech (a na knížkách), které děláte s láskou a v pohodě, to obvykle bývá vidět.

Pokud byste se chtěli podívat na pár ukázek, zde je link. Pak je třeba rozkliknout odkaz "Prolistovat knihu" pod obrázkem titulní srany.