Coby žák jsem se těšíval na hodiny přírodopis také proto, že si pohladím vycpanou lasici, na fyziku proto, že zapálený učitel Novák bude zase posílat po katedře své pověstné vagonky, a půvab, jíž pro mě měla chemie, z velké části stál a padal s vizuálními a akustickými efekty prováděných pokusů. Těší se na to děti ještě dnes?
Dnes se váhá, zda je vycpané zvíře hygienicky košer, zda animace doprovázená zvuky jedoucího vlaku, šipkami, nákresy trajektorií a on-line vynášenými grafy není stokrát lepší než vozík strkaný po katedře, a pokusy v chemii se téměř nedělají, protože bezpečnostní normy umožňují chemikářům přechovávat v kabinetech tak akorát sůl.
Přemýšlím, jestli to není škoda. Chystám se o tom napsat článek. Rozeslal jsem po školách dotazník o tom, jak je to tam s používáním trojrozměrných pomůcek ve Fy, Che a Př., ale odezva je směšně malá. Zkouším tedy něco zjistit z nové ankety. Mají ještě sbírky nerostů a mechanický model hlubinného dolu ve školách své místo, nebo je to anachronismus? Mohou být v něčem efektivnější než animace jaderného výbuchu či autentický záznam činnosti trojcípé chlopně?
Potěší mě, pokud se zúčastníte ankety, budu nadšený, napíšete li mi na e-mail (za odkazem Autor), jak s trojrozměrnými pomůckami a s multimédii nakládáte vy.
Petr Kukal
