stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová se zamýšlí nad svitavskou tragédií
Vydáno dne 12. 03. 2004 (1485 přečtení)

Poté, co opadla první vlna mediálního zájmu o případ vražedného útoku studenta svitavského učiliště na svého pedagoga, je snad naděje nahlédnout celou situaci jiným pohledem, než jaký nám skýtá optika třicetivteřinových televizních zpráv.

Předně si myslím, že adekvátní zhodnocení všech okolností tragického případu není na základě jednak kusých, jednak rozporuplných mediálních zpráv možné – riziko jednostranného a povrchního soudu je v tomto případě značné. Můžeme se nicméně pokusit vnímat celou situaci jako znak a ptát se, k jakým obecným skutečnostem odkazuje.

Svitavská vražda myslím ukazuje především to, že limitní násilí se ve škole stalo jedním z možných způsobů řešení interpersonálních problémů. Je to do jisté míry zákonitý vývoj – násilí eskaluje v celé společnosti a škola, jakkoli se snažila před ním děti (nejen coby oběti) chránit, vyčerpala prostředky, jak tomuto tlaku účinně vzdorovat. Na další rovině tak došlo k prolomení vnějšího světa do chráněného prostoru školy.

To představuje vážné ohrožení samotného principu školy, neboť ta dokáže efektivně předávat hodnoty kultury dané společnosti právě jen při vydělenosti z ní samé, jakožto instituce chránící děti před instrumentálností světa dospělých. Činí tak ve formě idealizací, neboť společnost dětem hodnoty, na nichž byla konstituována, v každodenní praxi paradoxně nenabízí.

Pokud nějaká tendence ve společnosti, jakkoli destruktivní, nabude takové intenzity, že se do chráněného prostoru školní socializace prolomí, zasáhne školu v samých základech jejího fungování. Svitavská vražda není jen kvantitativní změnou, jen nekonečně znásobenou fackou spolužákovi, je to kvalitativní proměna značící, že všechny idealizace v oblasti hodnoty a důstojnosti lidského života jsou zpochybněny, přišly o svou věrohodnost a přestaly vposledku plnit roli v procesu specifické školní socializace.

Ptejme se, proč škola tento útok vnějšího světa do svého teritoria neustála. Především proto, že je trvale oslabována zevnitř: nekriticky liberální přístup, primitivně pojatá demokratizace výchovně - vzdělávacího procesu, fanatická glorifikace individuality: individuálního zájmu, individuálních svobod, práv a potřeb a soustavné a především cílené potlačování vědomí odpovědnosti vůči komukoli, pocitu povinnosti, sebekázně. Pátá kolona ultraliberálů otevřela dveře chráněného prostoru školy vulgárně pragmatickému, instrumentálnímu a hodnotově zrelativizovanému světu dospělých.

I to je myslím skutečnost, o níž je v souvislosti se svitavskou tragédií namístě přemýšlet.

Petr Kukal

Čtěte!


( Celý článek! | Autor: redakce | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004