stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová představuje: Mortimer Jerome Adler
Vydáno dne 16. 04. 2004 (2592 přečtení)

Tradiční pedagogika není ustrnutí v dávno překonaných formách, mentální zpozdilost, nepochopení podstaty nových trendů ve výuce a vzdělávání, jak se nám občas snaží namluvit představitelé pedagogické alternativy. Tradiční pedagogika představuje těmto směrům rovnocennou alternativu, i dnes ve světě uznávaný směr. V reprezentativní studii Yvese Bertranda „Soudobé teorie vzdělávání“ (česky Portál, 1998) jsou mezi tzv. akademickými teoriemi jmenovány také teorie tradicionalistické a generalistické. Mezi nejvýznamnější představitele tradicionalistických pedagogických teorií patří profesor Mortimer Adler.

Ten kolem sebe soustředil skupinu podobně zaměřených odborníků, která se nazývala Paideia. V díle „Paidei Program“ pak formuloval zásady své pedagogiky. Budu se postupně snažit je na Stolzové představit, prozatím jsem ze stránek www.radicalacademy.com neuměle přeložil alespoň Mortimerův životopis. Základní informace o Programu Paideia budou následovat.

Mortimer Jerome Adler 28. 12. 1902 – 28. 1. 2001

Mortimer Jerome Alder se narodil v New Yorku v rodině imigranta – obchodníka s klenoty. Ve 14 letech odešel ze školy a začal pracovat jako asistent a přepisovač v redakci „New York Sun“, v naději, že se mu podaří stát se novinářem.

Tady se začal zajímat – poté, co přečetl autobiografii význačného anglického filosofa Johna Stuarta Milla – o velké myslitele a filosofy západní civilizace. Potřebu dále se ve filosofii vzdělávat pocítil Adler zejména poté, kdy se dozvěděl, že Mill již v pěti letech přečetl Platona, jehož dílo on sám doposud neznal. Půjčil si jednu z Platonových knih od svého souseda a od té chvíle filosofii propadl. Rozhodl se studovat ji na Kolumbijské univerzitě, kde také získal stipendium. Byl ale natolik zaměřen na filosofii, že neuspěl v přírodovědně zaměřené souborné zkoušce nutné k získání bakalářského titulu. Nicméně úroveň, na níž ovládal nauky o antické kultuře a jazycích, byla tak vysoká, že Kolumbijská univerzita mu udělila doktorát z filosofie už několik let poté, co zde začal vyučovat.

Na Kolumbijské univerzitě začal Adler přednášet v roce 1920. Trvale přitom participoval na Honors-programu, který zahájil John Erskine. Tento program se zaměřoval na četbu velkých děl antiky. Za svého pobytu na univerzitě měl možnost seznámit se s takovými mysliteli, jakými byli Erskine a John Dewey, známý americký pragmatický filosof. Toto duchovní prostředí brzy probudilo jeho zájem o četbu a studium „velkých knih“ západní civilizace. Podporoval rovněž myšlenku spojení filosofie s vědou, literaturou a náboženstvím. Výsledkem jeho ranných prací byla publikace Dialektika z roku 1927, ve které shrnuje velké filosofické a náboženské ideje západní civilizace. Ideově je ovlivněná jeho obdivem ke středověkému myšlení a senzibilitě.

Kombinace těchto zájmů určila jeho kariéru ve vzdělávacích a výzkumných institucích, jakými byly Chicagská univerzita, Univerzita v Severní Karolině (Chapel Hill), Institut filosofických studií a Aspen institut. Poslední dvě jmenované instituce pomáhal Adler zakládat. Na Aspen institutu vyučoval antickou kulturu více než 40 let. Byl rovněž v radě Ford Foundation a v radě Encyklopedie Britannica, na jejíž politiku a program měl zřetelný vliv. Byl rovněž – spolu s Maxem Weismannem – spoluzakladatelem „The Center for the Study of The Great Ideas.“ (doslova „Centra pro studium velkých myšlenek“ – vzpírá se to ovšem překladu).

Na Filosofickou fakultu Chicagské univerzity byl Adler jmenován v roce 1930. Toto jmenování bylo ovšem poznamenáno konfliktem s fakultou kvůli inovacím v kurikulu, které navrhoval. Změna, jíž prosazoval, spočívala v dominantním zaměření na čtení, diskusi a analýzu klasických (antických) děl a začlenění filosofického přístupu do oddělených akademických disciplín. Tento spor s filosofickou fakultou vedl v roce 1931 k jeho přechodu na Law School ( právnická škola), kde působil coby profesor filosofie práva.

Adler dále rozvíjel své vzdělávací reformy na konzervativnějším základě, jeho koncept seminářů „Velké knihy“ a „Velké myšlenky“ se stal součástí programů dalších vzdělávacích institucí. V roce 1952 jeho práce na tomto poli vyvrcholila publikací „Velké knihy západního světa“ vydané společností Enycklopedie Britannica.

Práce, na něž se soustředil po čas svého působení na Kolumbijské univerzitě, shrnul spolu s řadou přednášek a esejí vzniklých v Chicagu do několika publikací, mezi jinými „Vysoké školství v Americe“ (1936), „Jak člověk tvoří člověka“ (1937), nebo jeho nejúspěšnější titul „Jak číst knihu“ vydaný poprvé v roce 1940 a s příležitostnými revizemi a aktualizacemi vydávaný dodnes. V roce 1943 byla vydána jeho kniha „Jak přemýšlet o válce a míru“, psaná v sociální a politické atmosféře druhé světové války, na níž navázal svou obhajobou nejširšího přístupu k obecnému vzdělání, které přesto nerezignuje na nutný intelektuální nárok.

Za celou svou filosofickou a pedagogickou kariéru vytvořil Adler rozsáhlé dílo kontinuálně zaměřené na multidisciplinární a integrální přístup k filosofii, politice, náboženství, právu a vzdělávání. O tomto zájmu vypovídají takové práce jako „Zdravý rozum politiky“ (1971), „Šest velkých myšlenek“ (1981) a „Program Paideia: Osnova vzdělávání“ (1984).

Spolu s Billem Moyersem se rovněž podílel na vytvoření řady videoprogramů zaměřených na téma americké ústavy a biografie soudců Nejvyššího soudu; participoval také na produkcí videí pro „Velké myšlenky“. V roce 1977 publikoval Adler autobiografii nazvanou „Philosopher at Large“ (velmi volně asi „Filosof v šíři“), jež byla později následována další autobiografickou rekapitulací nazvanou „Druhý pohled do zpětného zrcátka: Další autobiografická zamyšlení filosofa v šíři.“ (1992)

Celý svůj život strávil zpřístupňováním největších filosofických textů nejširšímu publiku. Napsal: Nikdo nemůže být plně vzdělán jen ve škole – bez ohledu na to, jak dlouho školní vzdělávání probíhá nebo jak je kvalitní. Po celou svou pedagogickou kariéru zůstal Adler věrný myšlence podpory dalšího mimoakademického sebevzdělávání. Nikdo, bez ohledu na to, jak je starý, by se podle Adlera neměl přestat učit. On sám poté, co překročil sedmdesátku, napsal ještě přes dvacet knih. Ještě v 95 letech, kdy žil v centru Kalifornie poblíž San Francisca, pracoval na své 60. knize „Nové technologie: Služebník nebo pán?“ , dokládaje tak sám na sobě, co doporučoval ostatním.

Dr. Alder, po většinu života bez vyznání, konvertoval v roce 1984 ke křesťanství a 21. dubna tohoto roku byl pokřtěn v Episkopální církvi (viz. 9. kapitola jeho druhého životopisu „Druhý pohled do zpětného zrcátka: Další autobiografická zamyšlení filosofa v šíři.“) V roce 1999 pak konvertoval k římskokatolické církvi.

Zemřel tiše ve svém domě v Kalifornii 28. ledna 2001.

Petr Kukal

Převzato z webu www.radicalacademy.com

Čtěte!



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004