stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová upozorňuje na pohled prof. Jarmily Skalkové na módní pedagogické směry
Vydáno dne 06. 05. 2004 (1849 přečtení)

Kdo složil na kterékoli pedagogické fakultě u nás byť jej jedinou zkoušku z didaktiky, zná jméno profesorky Jarmily Skalkové. Jakkoli se názory na její odborné i jiné působení v českém akademickém prostředí různí, nelze jí za žádných okolností upřít mimořádnou erudici, vědeckou preciznost a píli, soustavnou orientaci v aktuální české i světové literatuře z oboru, mezinárodní prestiž. Česká legenda obecné didaktiky slaví v těchto dnech dvojí životní jubileum. Jednak se dožívá 80 let, jednak završuje 50 let své odborné činnosti. Při této příležitosti vydává v brněnském nakladatelství PAIDO sborník svých studií nazvaný „Pedagogika a výzvy nové doby“.

Mám jej v ruce teprve druhý den, na obsáhlejší recenzi tedy zatím nelze pomýšlet. Přesto cítím potřebu podělit se se čtenáři webu Stolzová o nadšení, jemuž při čtení některých studií propadám. Prof. Skalková má totiž – jako většina odborníků, kteří díky svému širokému vědomostnímu zázemí a zkušenostem dokáží nahlédnout výchovně vzdělávací procesy v potřebné celistvosti a plasticitě – příjemně střízlivý pohled na soudobé módní alternativní proudy a snahy v české pedagogice a dokáže je věcně analyzovat, racionálně zhodnotit a osvobodivě demaskovat. Kratičká ukázka, jíž si na tomto místě dovolím uvést, nemůže přirozeně poskytnout celistvější obrázek o propracované argumentaci prof. Skalkové, pouze naznačuje směr, jímž se její myšlení ubírá:

„Móda ovšem nese s sebou i vážné negativní rysy. Jedním z nich je skutečnost, že podléhání módě brání analyzovat dostatečně vlastní praxi a nevede ani k analýze koncepce, která se jako móda uplatňuje. Módní postoje pak nerozlišují podstatné a nepodstatné. Často se spokojují pouhým vnějším napodobováním, a tak navozují jen zdánlivé změny. Je např. snadnější pohnout stoly než vytvářet situace vzájemné komunikace ve třídě. Móda vede často ke konformismu a paušalizaci vyslovovaných požadavků. Jestliže se např. původní oprávněná kritika přehlížení zájmů a potřeb žáků stane módní záležitostí, nezřídka sklouzává k deformacím, jako je odmítání nároků na volní úsilí žáků. Utváření prostoru pro seberealizaci, pojaté módně, se nezřídka dostává do rozporu s jakýmikoli požadavky učitele na výkon žáků aj.

Takovéto módy pak vytvářejí i atmosféru, kde se necítí dobře ti, kteří ji nesdílejí. Dostávají punc zaostalosti, nejdou s dobou. Přiznat, že kladu určité požadavky na výkon žáka, že mám představy o autoritě učitele nebo o úrovni kázně žáků, je v určitém prostředí přímo provokativní. Někdy je takovéto prostředí až sektářsky militantní, takže učitel jiného názoru se neodváží promluvit. Přijetí módního stanoviska je vždy pohodlnější a méně náročné. Zbavuje např. povinnosti číst původní díla, rozvíjet analytické a kritické myšlení.

Co vyplývá z toho, co jsem uvedla, pro kultivaci pedagogického myšlení? Pedagogická teorie v profesionální přípravě učitelů a dalším jejich vzdělávání může především pomoci, aby nepodléhali zjednodušenému redukovanému myšlení. To znamená učit diferencovat a rozlišovat to, co se nemá zaměňovat (autoritářství a autorita), vidět souvislosti i napětí mezi póly, které se nevylučují (zájem a úsilí), uvědomovat si vzájemné vztahy (obsah a metoda), osvojovat si komplexní, všestranné chápání problémů, které odpovídá složitosti pedagogických jevů.

Důležité je také vytvářet prostor a přízniví klima pro kladení otázek a věcně na ně odpovídat. Mnozí učitelé, kteří v každodenní složité a náročné školní realitě usilují – nezřídka s velkým psychickým vypětím – plnit co nejlépe požadavky vzdělávacího a výchovného procesu, se táží: musí být nastolování důvěry a používání prvků empatie v protikladu s uplatňováním autority učitele? V čem jsou podněty, ale také meze tzv. nedirektivní pedagogiky? Lze svobodu dítěte skutečně chápat pouze jako něco vnitřního, nezávislého na vnějším světě? Musí být spontánní chování v protikladu se sebeovládáním? Známkovat – ano, či ne? Jak se odlišuje pojem autority od autoritářství? Jsou svoboda dítěte a kázeň vylučující se protiklady? Nelze popírat význam hry v procesu vzdělávání: lze však zaměňovat vzdělávání za hru a zapomínat na formativní význam práce a volního úsilí? Je oprávněné při každém použití pojmu výkon obviňovat učitele z tzv. „výkonové pedagogiky“? Neposunuje se občas zájem o spontánní aktivitu žáka k aktivismu, za nímž jednostranně ustupují do pozadí zřetele ke vzdělávacím obsahům? Může pojem „standard“ nahradit pojem výchovných a vzdělávacích cílů?“

(Skalková, J.: Rozvíjet kulturu pedagogického myšlení. In: Pedagogika a výzva nové doby. Brno, Paido 2004, str. 55. )

Musím říct, že se na další části sborníků upřímně těším. Recenze se na Stolzové pochopitelně objeví.

Petr Kukal

Čtěte!



( Celý článek! | Autor: redakce | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004