stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová o pedagogické rutině
Vydáno dne 05. 07. 2004 (1615 přečtení)

Zcela mimořádná stať doc. PhDr. Jaroslava Koti „Filosofické zamyšlení nad pedagogickými ctnostmi“, která vyšla v poslední Pedagogice a k níž se na stránkách Stolzové nepochybně ještě vrátím, se na jednom místě zabývá také pedagogickou rutinou (v pojetí prof. Zdeňka Heluse). Právě na webu pro pedagogickou tradici a kontinuitu je myslím dobré toto téma krátce okomentovat.

Zatímco v kontextu soudobých pedagogických diskusí má slovo „rutina“ téměř vždy pejorativní nádech, jeho slovníková definice je zcela bezpříznaková. Slovník cizích slov (Klimeš, Praha, SPN 1981 a další), právě tak jako osmidílný Slovník spisovného jazyka českého (Havránek a kol., Praha, Academia 1989) shodně hovoří o dovednosti, obratnosti, zručnosti, zběhlost nabyté dlouholetým cvikem. Stručný etymologický slovník jazyka českého (Holub – Lyer, Praha, SPN 1978) pak praví, že rutina pochází z francouzského routine od route cesta (tedy „navyklá“ cesta) z latinského rupta(via) vylámaná cesta (ve skále). Zejména poslední konotaci pojmu rutina bychom neměli ani dnes ztrácet ze zřetele – cesta vylámaná ve skále!

Tvůrčí napínání pláten

Disponovat určitými rutinními postupy je znakem pedagogické zkušenosti, vyzrálosti. Nikdo není mistrem svého oboru, kdo nevykonává značnou část svých činností rutinně. V rozporu s řadou tvrzení zapálených alternativců je to právě nutná míra rutiny, která umožňuje učiteli pracovat s žáky tvořivě, zohledňovat jejich specifické potřeby a možnosti, vytvářet tzv. pedagogické dílo (pojem zavedený do naší odborné literatury J. Slavíkem).

Určité postupy, činnosti, aktivity jsou pro školní edukaci typické a objevují se proto opakovaně: od zapsání do třídní knihy až po aplikaci deduktivní metody vyvozování poznatků formou Sokratovského rozhovoru. Pokud bude učitel vždy v každém jednotlivém případě vymýšlet například to, jak žákům optimálně strukturovat zápis, případně kdy použít projekční techniku (nebo dokonce jak), spotřebuje velkou část své energie, pedagogického umu a také času vyučovací hodiny na činnosti v podstatě servisní. Tím se ovšem připraví o možnost vytvořit si v hodině prostor pro prvky zcela jedinečné, velmi tvůrčí, intuitivně rozpoznané jako optimální pro situaci „tady a teď“.

Je to velmi podobné, jako bychom žehrali na to, že malíř míchá na paletě své barvy zcela rutinně. Že plátno napíná až povážlivě netvůrčím způsobem. Budeme-li ovšem lpět na tom, aby i činnosti, které teprve připravují rámec jeho uměleckému působení, hluboce reflektoval, detailně promýšlel a neustále inovoval, vysílíme jej patrně natolik, že ve finále ztratí zájem vůbec něco malovat.

Průvodce vylámanou cestou

Dalším znakem rutiny je pak to, že určité postupy rozpoznává jako tolikrát prověřené, že je možné učinit z nich modely. Je jistě možné posadit děti zády k tabuli a požadovat po nich, aby se při společné kontrole zde napsaného pravopisného cvičení vždy všechny otočily, ale zkušenost ukazuje, že v takovýchto situacích je lepší, když žáci sedí k tabuli čelem. Na tomto absurdním příkladu poněkud křečovitě demonstruji, že jsou i v pedagogické věci, které lze jen velmi těžko udělat lépe, než jsou po staletí dělány. Nejen osvojit si takové postupy, ale osvojit si je rutinně, znamená uvolnit si ruce pro skutečné průvodcovství dětí na cestě poznání. Průvodce, který by své svěřence zlomil, ano zničil požadavkem, aby se každou skálou vždy znovu prokopávali, by podle mého názoru selhal ve své roli. Soudím, že dobrý učitel je také ten, který zná cesty vylámané ve skalách a děti jimi bezpečně, rutině provádí.

Petr Kukal

Čtěte!



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004