stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová recenzuje poslední básnickou sbírku Víta Janoty
Vydáno dne 09. 09. 2004 (1513 přečtení)

Samozřejmě - začínám svůj pedagogický web povážlivě kontaminovat literaturou. Jsem si toho vědom. Zase se trochu umravním, ale tohle sem ještě dám. Samo sebou se přesto pokusím napasovat to do pedagogického kontextu: Recenze na sbírku Fasování košťat je zveřejněna na podporu výuky současné poezie na středních školách!

Majáky na pevnině dávnočasu

V průběhu devadesátých let vyhlížela česká literatura s netrpělivostí blízkou obsesi nějakou výraznou generační výpověď. Generačního románu – alespoň v tom smyslu, v jakém tomuto pojmu rozumím já – se nedočkala, nicméně prozaici jako Emil Hakl nebo Jaroslav Rudiš určitou sebereflexi třicátnické generace nepochybně poskytli. Pokud dosud nebylo úplně jasné, kdo by mohl podobnou roli sehrát v poezii, po poslední sbírce Víta Janoty „Fasování košťat“ už to myslím jasné je.

Janota je mistr zkratky. Jeho vlastní narážky na haiku svádějí k pokušení hledat v tomto minimalistickém útvaru japonské poezie autorovu přímou inspiraci – tyhle básně ovšem krystalizují z jiných sloučenin a za jiných procesů. Pokud haiku mají především impresionisticko - mystický rozměr blízký koanům, pak Janota míří racionální strukturou svých až na samu esenci smyslu zredukovaných veršů neomylně k silné pointě.

S volným veršem, často jen jemným rytmizováním vyděleným z běžné řeči, přitom pracuje s jistotou hodnou mistra už dávno přijatého pod korouhev svého cechu. Přestože občas poetizuje (Zimní les, Poslední letní den aj.), síla jeho veršů leží jinde než v básnické obraznosti. Právě naopak – básně jsou prokládány útržky rozhovorů z tramvají a ulic, novinovými titulky, citacemi všednodennosti. Poezie se tak vrací do prostoru přirozeného jazyka, kde – oproštěn od líbivé stylistické štukatury – ještě zřetelněji vystupuje na povrch její smysl.

Bráním se hledání jednoho klíčového verše, kterým pak lze bezpečně odemknout celou sbírku a otevřít ji před čtenářem jako prosklené dveře do hypermarketu, kde už je každý smysl a každá reminiscence pohotově po ruce. Pokud poezie takový šperhák potřebuje, je to špatná poezie. A pokud v ní takhle funguje, je ještě horší. Fasování košťat rozhodně nemá podobné sofistikované rozklíčovávání zapotřebí. Přesto obsahuje básně, které by za obrození byly nepochybně označeny za programové: Metamorfózy, Fasování košťat, Dneska jsem potkal…. aj.

Právě v nich eskaluje autorův pocit cizince v současnosti, nostalgie po letech dospívání, jež byly jen shodou okolností léty socialismu, vědomí solidarity příslušníků generace spojené zkušeností propasti vyhloubené mezi jejím „tenkrát“ a „teď“ do hloubky, jakou vzhledem k šílené dynamice společenských, politický, technických a jiných změn patrně nezažila žádná jiná. Toto cizinectví, mimozemšťanství (A konec konců / kde jsem byl tenkrát já? / Snad v jiné dimenzi / někde na nějaké jiné planetě) je svorníkem sbírky. V podobě mnoha variací na základní téma se vrývá pod kůži, vsakuje do spodních vrstev půdy, v níž jsme tak nejistě zakořeněni, zpochybňuje zabydlenost naší (mojí, zoufale mojí!) generace v kulisách fastfoodu, bankovních domů a bezdomovců v adidaskách.

Janota nicméně nepanikaří. Ví, „že i dokázat stárnout / neplavat proti proudu / nechat se unášet tokem času / je umění hodné potlesku“. Bere to, jak to je. A občas při tom unášení spočine na pevnině dávnočasu, která se jako zázrakem znovu vynořila. Na ní pak staví maják své básně, vodící světlo v mlze pro nás, co taky hledáme dávnou zem: „Po taxikářských letech / mizerného braku / vrátil se na stará místa / lahůdkový bufet / Pozinkované stoly / mastné talíře na stojáka / majonéza teče mezi prsty / Třeba jsme tuhle bitvu / ještě úplně neprohráli.“ Lze to napsat přesněji?

Janatova generační výpověd má nebývalou schopnost oslovit, zasáhnout, spustit proces autentické sebereflexe. A větší nároky na dobrou poezii nekladu.

Petr Kukal

Vít Janota: Fasování košťat. Praha, Dauphin 2004. 60 stran, 138 Kč.

Recenze byla primárně napsána pro časopis Tvar. Vyšla v čísle 14, r. 2004

Čtěte!



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004