Betlémy lze ve třídách vidět v řadě provedení: keramický, pracuje-li na škole keramický kroužek, textilní či vyřezávaný v kroužku šikovných rukou, nejčastější však zřejmě papírový vystřihovací, jakých je každoročně před Vánoci k mání habaděj: Od známých a tradičních (Mikoláš Aleš, Marie Fischerová-Kvěchová, Josef Lada) až po současné betlémy s postavičkami rockových hudebníků. Ony tradiční budou mít však, myslím, ve třídách dominantní zastoupení.

Jejich příprava rozvíjí u dětí řadu důležitých dovedností: jemnou motoriku při vystřihování, pečlivost, trpělivost apod., a má proto i svůj výchovně vzdělávací význam. Ještě zajímavější a pro učitele významnější je ovšem způsob, jakým děti s figurkami v betlémě nakládají, jak svůj betlém staví.

Svět kolem jeslí

Klasické betlémy z první poloviny minulého století obsahují velké množství postav, zastupujících poměrně reprezentativní vzorek společnosti: muže i ženy, bohaté i chudé, děti i starce, představitele různých povolání i ty, kteří žijí víceméně z milosti – poustevníky, potulné dráteníky apod. Krom toho zde nacházíme zvířata, stromy, budovy. S celým tímto universem děti pracují a umisťují jej do betléma tak, jak jednotlivým postavám a jejich rolím rozumějí.

Z psychodiagnostiky a psychoterapie je známá technika nakládání s loutkami, s figurkami reprezentujícími např. členy rodiny. Lze na ní vysledovat, jak „daleko“ či „blízko“ si jednotliví členové rodiny jsou, kdo s kým vytváří koalice a kdo stojí „mimo“. Stavění betléma poskytuje podobný pohled na to, jak děti vnímají svět kolem sebe, přirozeně v širším kontextu, než je horizont rodiny. Výhodou je přitom skutečnost, že děti staví betlém zcela spontánně, v přirozeném prostředí své třídy, jejich projev je tedy maximálně autentický.

Na scéně kolem jesliček si můžeme všímat řady znaků. Předně svaté rodiny, jež bývá někdy nakreslena spolu, jindy však je postava Josefa od Marie s Ježíškem oddělena. Nalézt lze i Betlémy, kdy jsou samostatně všichni tři členové svaté rodiny. V takovém případě to, zda Josef vytváří s Marií a Ježíškem uzavřený a soudržný celek, zda stojí opodál, či zda v betlémské jeskyni úplně chybí, poskytuje podobnou informaci o vztazích v rodině autora kompozice jako výše řečená technika s loutkami.

Papírové vztahy

Kromě tohoto centrálního motivu si však zaslouží pozornost i uspořádání dalších skupin figur. Jsou spolu promíchány figurky starců a mladých lidí nebo dětí? Nebo jsou staří lidé zcela izolováni, popř. sdruženi do jedné či několika uzavřených skupinek? Pokud učitel zachytí, že tendenci separovat starce a stařenky prosazuje jedno nebo dvě děti, vypovídá to patrně o jejich rodinných poměrech. Jestliže se však na takovém uspořádání bez námitek shodne většina třídy, jde nejspíš o trend, který si zaslouží diskusi v některé hodině prvouky, vlastivědy či jiném vhodném předmětu.

Stejně tak vypovídá mnoho o tom, jaké postavení zaujímají navzájem mužské a ženské postavy. Vytvářejí páry, nebo spíš homogenní skupiny? Figurky bývají kresleny zhruba ve stejném počtu z pravého profilu, z levého profilu nebo z anfasu. To umožňuje dětem vytvářet skupiny, v nichž si postavy „povídají“. Děje se to mezi muži a ženami kolem jesliček? Děje se to vůbec kdy mezi figurami? Jaké rozložení prosazují ti, kteří jsou ve třídě středem pozornosti? A co vypovídají o svém tvůrci figurky rozestavěné v nejdelších možných rozestupech, jaké daná plocha nabízí? Vnímavý učitel tak může z této aktivity odvodit patrně i náznaky některých problémů v sociální struktuře třídy.

Povídání o Ježíškovi a o nás

Také o potřebě řádu či naopak větší míře svobody může betlém cosi napovědět. Jsou všechny ovečky v jednom stádu, nebo se volně procházejí po celé ploše? A jsou-li sdružené do stáda, hlídá je spíše pastýř, nebo je hned vedle pěkně ostrý ovčácký pes? Míří všechny postavy přesně k centru, k betlémské jeskyni, nebo některé zvolily i jiný směr a jsou situovány třeba k městu v pozadí či k domu, který bývá někdy součástí scenérie?

Samozřejmě nelze nic z výše řečeného přeceňovat nebo dokonce zobecňovat, sledování dětí při stavění betlémské scenérie samozřejmě není žádnou diagnostickou metodou. Některé cenné informace však přesto může poskytnout. Jako bolestný příklad toho, jak významně ovlivňuje životní zkušenost dětí jejich nakládání s universem kolem jeslí, nabízím zkušenost publikovanou profesorem Piťhou: Děti z dětských domovů vykazují silnou tendenci stavět postavičky do betléma – podle velikosti.

Další cenné informace pak získá učitel nejen při sledování vlastní stavby jesliček, ale přirozeně také při následném rozhovoru s dětmi, které tak mohou některé své kompozice dále interpretovat.

Petr Kukal

Tento článek byl napsán primárně pro Českou školu (www.ceskaskola.cz), kde také 21. 12. 2004 vyšel.

Čtěte!