stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová zve na výstavu
Vydáno dne 27. 01. 2005 (3543 přečtení)

Právě včera, 26. ledna 2005, byla v Galerii U Křížovníků na pražském Křížovnickém náměstí zahájena výstava politických plakátů coby nástrojů propagandy nazvaná příznačně „Moc obrazů, obrazy moci“. Zajímat by mohla zejména vyučující dějepisu a občanské výchovy.

Kompozice výstavy je jednak lineárně chronologická, současně ovšem sleduje také konkrétní ideologické cíle, které plakát v jednotlivých etapách plnil. Sami autoři výstavy (kurátorkou je PhDr. Marta Sylvestrová) dělí expozici tematicky na pět částí, situovaných do pěti výstavních sálů. První sál představuje „krásný nový svět“, druhý atributy nového politického náboženství: nové ikony, svaté knihy, kacíře a procesy s nimi, třetí sál demonstruje – slovy anotace výstavy – „samu esenci totalitarismu: vše prostupující moc“. Čtvrtý sál je dokladem komunistické obsese zmocnit se světa, vnutit mu svůj řád (v duchu hesla: „poručíme, větru dešti“) a konečně poslední oddíl expozice „poukazuje na rafinovanou maškarádu zla a jeho fasádovosti“.

Osobně musím přiznat, že takhle jemné členění jsem při prohlídce výstavy nezachytil. Jako velmi zřetelné vnímám tři pilíře expozice. Zaprvé budování vlastního idealizovaného sebeobrazu, zadruhé vykreslení co nejstrašnějšího obrazu nepřítele a konečně vytváření obrazu světa, který budujeme nepříteli navzdory, neboť za námi stojí pravda a my naplňujem smysl dějin.

První ideologický záměr, tedy budování idealizovaného sebeobrazu, dokládá především úvodní část výstavy obsahující sovětské plakáty z 20. a 30. let. Ta je uvozena příznačným (neboť příznačně naivním) citátem z Jaroslava Seiferta:

Chceme nový svět, svět podle přání svého,
neboť život je krásný a květiny voní,
země oddychuje novou vlahou radostí
a nám proletářům zastesklo se po ní.

Půvab, který pro uměleckou avantgardu komunismus v meziválečném období měl, je koneckonců dobře znám. Jednu z možných příčin naznačují autoři expozice výmluvným citátem z Friedricha Nietzscheho. „Kouzlo, které bojuje na naší straně, Venušino oko, které fascinuje a oslepuje dokonce i naše protivníky, je kouzlo extrému, svůdnost, jíž působí vše krajní.“

V témže duchu vlastního sebepotvrzování pokračuje výstava i v druhém sále, kde doposud dominantní sovětskou produkci doplňuje také český plakát, zejména z konce čtyřicátých a první poloviny padesátých let: portréty Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého, šťastní pionýři. Současně nastupuje druhé ideové těžiště, totiž definování obrazu nepřítele, které významně zpřesní kontury profilu vlastní dokonalosti. K tomu pak velmi trefně vybraný úryvek z Nezvala:

„Na pražském hradě tají se ti dech
pod vlajkou dělnického prezidenta.
Zmizeli diplomati v cylindrech,
soukromníci a doživotní renta.

Už ani jeden pražský večerník
si nevymýšlí senzace a vraždy.
Lenocha vystřídal náš úderník
a zítra bude úderníkem každý.

Málem se nechce věřit, že tento muž napsal Manon Lescaut nebo Básně noci… Literární kontext ostatně probouzí (v době vzniku jistě nezáměrně) také 12 mravních zásad budovatelů komunismu. Plakát citující program Komunistické strany Sovětského svazu je totiž nepochybně velmi povědomý každému čtenáři Orwelovy Farmy zvířat.

Tento trend vykreslování co nejodpudivějšího obrazu nepřítele je postupně posilován až ke známým parodiím kapitalisty v cylindru a s nezbytným doutníkem, jak jsme ho znali ze stránek Dikobrazu v jeho nejhorších letech. Nechybí přirozeně alegorie imperialismu coby hada či vlka ani plakáty vědoucně zasmušilých dělníků varujících důvěřivé prosťáčky: „Nemluv o tom, co děláš, nevíš, kdo tě poslouchá“. Pokročilá paranoia jako nástroj politické manipulace…

Také tento trend je však posléze oslabován ve prospěch účelového posilování obrazu dokonalého světa, jejž vládnoucí moc buď buduje, nebo přímo reprezentuje. Na plakátech se tedy objevují především znaky blahobytu. Šťastní, sytí, všestranně uspokojení občané socialistického tábora oproti zbídačeným nezaměstnaným Západu. Sepětí se Sovětským svazem je přirozeně trvalým lietmotivem plakátové tvorby, je tedy plně v intencích doby, že nejrůznějšími uzeninami, ovocem a jinými laskominami zaplavuje česká města Děda Mráz. Za nonsens ovšem považuji závěrečné plakáty CKM (Cestovní kanceláře mládeže) zvoucí do Bulharska nebo STSP (Státní spořitelny) upozorňující na příspěvek na novomanželské půjčky. Účel těchto plakátů je zjevně především marketingový a do linie mocenské propagandy je lze zařadit jen velmi těžko.

Expozice vykazuje vysokou kvalitu uměleckého zpracování, autoři velmi zdařile pracují s kombinací černé, bílé a rudé. Plakáty jsou kromě českých opatřeny také anglickými popiskami, v případě ruských plakátů je uveden rovněž fonetický přepis nápisů v azbuce.

Výstav potrvá v Galerii U Křížovníku do 30. března letošního roku. Běžné vstupné činí 100,- Kč, studentské 50,- Kč.

Petr Kukal

Čtěte!



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004