stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová k článku o projektu Koordinátor
Vydáno dne 08. 03. 2005 (2517 přečtení)

Jak by také mohlo vypadat další vzdělávání učitelů v podmínkách zavádění kurikulární reformy? Jistý obrázek si o tom lze učinit z článku, který včera vyšel na webu Učitelských listů.

Na webu Učitelských listů vyšel včera článek o Národním projektu Koordinátor, jehož smyslem je proškolení tří tisíc koordinátorů tvorby školních vzdělávacích programů podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV). Stálá konference asociací ve vzdělávání (SKAV) byla přizvána ke spolupráci na obsahu kursů, Učitelské listy tedy chtě nechtě musí přiznat této iniciativě jistý význam a ministerstvu školství jistý zájem o podporu zavádění kurikulární reformy. Občasné jedůvky typu: „Je však otázkou, zda a jak vedení ministerstva a jeho pracovní skupina pro DVPP těchto podnětů využije. Bylo by škoda, kdyby opět padly pod stůl.“ či „Otázkou ovšem je, zda toho nemělo být víc a dříve.“ svědčí o tom, že se tak děje se zaťatými zuby. Konečně také roztomilý překlep „projekt Kordinátor“ jakoby naznačoval, o co především v textu půjde: Prostor dalšího vzdělávání učitelů (rozšířený v článku z tvorby ŠVP na celý kontext reformy počínaje klimatem škol a utvářením kompetencí konče) se nepochybně stane koridou, v níž se svede boj o co největší podíl na stádci neproškolených a beznadějně nevědomých telátek.

Jména osvědčených lektorů

Další vzdělávání učitelů bude totiž kromě poslání málem evangelizačního také docela normálním byznysem. Na DVPP jsou (a budou) na školách peníze. Nijak závratné v rozpočtu konkrétní školy, ale v celkovém součtu představující natolik slušný obnos, aby stálo za to se o něj poprat. Autorka článku Jana Hrubá na to koneckonců přímo poukazuje: „Dejte si ale pozor – leckdo se bude chtít svézt na vlně a vzdělávání budou nabízet i lidé, kteří nemají žádnou vlastní učitelskou zkušenost se změnou vzdělávání. Jejich akce obvykle patří mezi nejdražší. Cena ale ještě neznamená kvalitu.“ Situace je teď tedy přehledná: Je potřeba správně vymezit skupinu těch, kteří kvalitu nabízejí, a kteří si tedy tyto peníze zaslouží. Autorka pohotově přináší jednoduchou detekční metodu: „Raději dejte na osobní doporučení těch, kteří takovými kurzy už prošli, a zajímejte se o jména osvědčených lektorů.“ Za sebe říkám, že bych tady ta „jména osvědčených lektorů“ mohl málem do jednoho vypsat. Včetně jejich příslušnosti k té či oné pedagogické platformě. Více či méně alternativní. Spíš více než méně.

Takže se ptám, zda má podobu dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků v České republice pro celé příští období vtisknout právě pedagogická alternativa. Autorka uvažuje o vzniku nové profesní skupiny lektorů DVU, nejde tedy o nic banálního, žádné šudlání na neziskovém písečku, ale o skutečně koncepční věc. O to víc mě zneklidňuje představa toho, jaký obraz by mohly tyto iniciativy dalšímu vzdělávání učitelů vtisknout: Zážitkové víkendové kursy? Papírové lístečky s nápisem Majda či Franta na teplákové bundě? Učebny vytapetované flipcharty s pojmy, k nimž byli účastníci bez nejmenšího odporu mysli za pomoci tří cizích slov, dvou čísel z výzkumů (která bez interpretace nevypovídají vůbec o ničem) a lehce manipulativních technik („my všichni, jimž jde o blaho dětí, se jistě shodneme na tom…“) dovedeni?

Nejnázornější a nejcennější vzdělávání

Jest se toho obávat. Naivní představy o povaze takového vzdělávání v článku prezentované jako vrcholné formy („V projektu se nepočítá bohužel ani s návštěvami pilotních škol, které by jak pro koordinátory, tak pro celé sbory byly tím nejnázornějším a nejcennějším vzděláváním.“) takovou obavu příliš nevyvracejí. Návštěva pilotní školy může nepochybně motivovat. Sama o sobě ovšem ukáže pouze fasádu, povrch. Koho zajímají povrchy, tedy kdo je v tomto smyslu „povrchní“, pro toho jistě bude návštěva pilotní školy vrcholem a „nejcennějším vzděláváním“. Za sebe říkám, že bych ocenil spíš koncepční, teoreticky i výzkumem podložené vzdělávání, které povede k odhalení podstaty změn, které možná dokonce odhalí, že řada tzv. změn je právě jen povrchových a na úrovni hlubokých struktur bohužel nemá žádné zakotvení. Filosoficky mi koncepční vzdělávání a návštěvy pilotních škol připomínají opozice platónského světa jevů a idejí, Aristotelův akt a potenci, spor realistů s nominalisty nebo Chomského kompetenci a performanci. Rád se coby učitel vzdělávaný v principech kurikulární reformy na nějakou pilotní školu podívám (podíval jsme se, aby nedošlo k mýlce). Ale vnímám to jako poslední krok procesu. Zafixovat si konečný obraz je asi fajn. Ale vzdělávání mě musí provést procesem. Pokud mi bude tento proces relevantně, jasně a přesvědčivě zprostředkován, návštěva pilotní školy je důsledně vzato zbytná. Rozhodně není nejcennější!

Typický je konečně také programově kontroverzní závěr článku: „Před učiteli jako profesní skupinou stojí úkol připravit se na významnou a objektivně potřebnou změnu obsahu vzdělávání. Ten, kdo není ochoten se začít vzdělávat a cítí to jako újmu, by měl opravdu učitelské povolání opustit.“ Pomiňme teď, že alternativa se o obsah vzdělávání v podstatě nezajímá, protože jí jde především o skryté kurikulum, klima školy a další věci přináležející více do oblasti pedagogické psychologie než pedagogiky, neřku-li didaktiky samé. Za pozornost stojí spíše dikce výzvy k opuštění profese. O nutnosti vzdělávání učitelů patrně nikdo soudný v téhle zemi nepochybuje. Ostentativně ultimativní a povýšený tón „vědoucích“ ovšem reformě tu nejlepší cestu jistě nepřipraví. Heslo o tom, že kdo nejde s námi, jde proti nám, zjevně přežívá režimy i doby. Alternativu si rozvracet nedáme!

Petr Kukal

Čtěte!



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004