stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová informuje: Výstava o českých školách v letech 2. světové války byla zahájena
Vydáno dne 29. 04. 2005 (2082 přečtení)

K 60. výročí ukončení druhé světové války bylo, je a jistě ještě bude zorganizováno mnoho vzpomínkových a kulturních akcí. Výstava Česká škola 1939 -1945, která bude v květnu probíhat v Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského, by mezi nimi neměla zapadnout.

Česká škola v letech 1939 – 1945 je tématem stejnojmenné výstavy, která byla včera slavnostně zahájena v Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského v Praze.

Vernisáž zahájil ředitel muzea Ing. Ludovít Emanuel; po krátké uvítací řeči předal slovo náměstku ministryně školství PaedDr. Jaroslavu Müllnerovi.
Müllnerův projev byl příjemně krátký a osobní. Konstatoval, že by bylo neodpustitelné, kdybychom nepřipomínali události, které měly zásadní vliv na dějiny naší země, přičemž povinnost připomínat tyto události je tím větší, čím méně přímých pamětníků válečných událostí ještě žije.

Poté se slova ujal znovu ředitel PM JAK Ing. Emanuel, který uvedl, že myšlenkou uspořádat výstavu o českém školství ve válečných letech se muzeum zabývalo již dva roky. Původním záměrem bylo uspořádat ji k datu 17. listopadu jakožto ke dni výročí smrti Jana Opletala, posléze se ovšem autoři přiklonili k realizaci výstavy již v tomto školním roce ve snaze vzbudit zájem veřejnosti právě v souvislosti s výročím 60 let od konce druhé světové války.

Následně vystoupil vědecký pracovník muzea a zástupce ředitele Mgr. František Morkes. Uvedl, že expozice se nenese v duchu euforie nad 60. výročním ukončení války ani není koncipována jako oslava kohokoli. Její ambicí je být připomínkou a poděkováním stovkám bezejmenných učitelů, kteří nedopustili, aby se česká mládež v letech války morálně zlomila. Přitom uvedl na pravou míru některé historické nepřesnosti, které zmiňované výročí často provázejí. Tím nejčastějším je tvrzení o osmém květnu jako o konci války. František Morkes proto připomněl, že v květnu skončila válka pouze v Evropě, skutečné datum konce druhé světové války je pak 2. září 1945.

V závěru svého projevu hovořil Mgr. Morkes o tom, že český národ se s útrapami války vyrovnával mimo jiné – jak je mu ostatně vlastní – také humorem. Za vůbec první doloženou anekdotu druhé světové války označil novinový inzerát ve znění: „Vyměním protiplynovou masku za německo-český slovník“. Jako příklady dalších válečných anekdot uvedl:

„Jde pan Kohn s panem Pickem po Václavském náměstí a Kohn povídá: Tady pod tou lípou jsem před časem dostal pár facek za to, že mluvím německy. Pick odpovídá: Ani nevzpomínaj na ty krásný časy.“
„Sejdou se tři slavní vojevůdci v nebi a vyprávějí si, čeho mohli dosáhnout, kdyby měli takové prostředky jako Hitler. Žižka říká: Já kdybych měl takové tanky jako Hitler, tak jsem dobyl celou Evropu. Alexandr Veliký trumfuje: Já kdybych měl takové letectvo jako Hitler, dobyl bych celý svět. Napoleon se zamyslí a praví: A já kdybych měl takového ministra propagandy jako Hitler, tak se dnes ve všech učebnicích dějepisu psalo, jak jsem to u Waterloo slavně vyhrál.“
A konečně poslední anekdotu uvedl Fr. Morkes vysvětlujícím komentářem: Němci se úzkostlivě bránili tomu, aby při informování o vývoji situace na frontě použili slovo ústup. Zavedli si tedy pro ústup termín „plánovaný úhybný manévr do předem připravených pozic“. „Ke konci války přijde do řeznictví zákazník a žádá deset deka plánovaného úhybného manévru do předem připravených pozic. Já nevím, co to je, přiznává řezník. Já také ne, odpovídá zákazník, ale Němci říkají, že je to prý lepší než nářez.“

Na závěr svého projevu Mgr. Morkes připomněl často používaný pojem „tlustá čára za minulostí“. „Je-li naše výstava takovou tlustou čarou za minulostí,“ zakončil František Morkes, „nemělo by jít určitě o čáru souvislou, ale přerušovanou. Rozdíl mezi nimi dobře znají motoristé. A vědí, že za nerespektování rozdílů mezi nimi se platí vysoké pokuty. A někdy se za toto nerespektování platí i životem.“

Součástí výstavy je také prezentace kreseb Helgy Hoškové – Weissové z terezínského gheta a dalších jejích obrazů. Závěrečná část vernisáže jí tedy byla věnována.
Za klavírního doprovodu syna Helgy Hoškové přednesla zpěvačka Marta Valejová s nevšedním citem čtyři písně skladatele Karla Švenka vzniklé v koncentračním táboře Terezín a pro srovná také dvě písně Jaroslava Ježka v podobném duchu. Šlo o Švenkovy písně „Pod deštníkem“, „Ukolébavka“, „Hola hou“ a tzv. terezínskou hymnu „Všechno jde“. Z Ježkových skladeb zazněly: „Když jsem kytici vázala“ a „Život je jen náhoda“. Když se při závěrečné terezínské hymně přidaly ke zpěvu také přímé pamětnice těchto událostí, někdejší terezínské děti, vznikla v sále Pedagogického muzea JAK těžko popsatelná atmosféra. Mnoho takhle silných zážitků jsem myslím v životě neměl…

Ředitel muzea Ing. Emanuel poté přečetl medailon Helgy Hoškové stručně mapující její život a největší umělecké úspěchy: Helga patřila mezi sto terezínských dětí, které přežily holocaust, a v Terezíně vytvořila také soubor více než sta kreseb, které jsou mimořádně působivým svědectvím o hrůzách války viděných očima dvanáctileté dívky. Poté prošla Osvětimí a Mauthausenem, kde byla roku 1945 osvobozena. V roce 1950 maturovala na gymnáziu a na umělecké škola a nastoupila ke studiu na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze, kde studovala monumentální malbu. Počátkem šedesátých se začala umělecky vrovnávat se zkušeností z koncentračního tábora a vytvořila cyklus olejomaleb Kalvárie. Svá díla vystavovala v Rakousku, Itálii, Spojených státech amerických. V roce 1964 získala studijní stipendium v Izraeli, kde se její tvorba výrazně proměnila. Díla z tohoto období pak představila na samostatné výstavě ve Španělské synagoze v Praze v roce 1968. Po listopadu 89 byla její díla zařazena do kolekce mezinárodní výstavy a v roce 1993 získala čestný doktorát na College of Art v Bostonu.

Na závěr vernisáže vystoupila sama Hega Hošková – Weissová, poděkovala za uspořádání výstavy a pozvala přítomné k jejímu shlédnutí.

Výstava Česká škola 1939 – 1945 potrvá od 29. 4. do 29. 5., otevřeno je denně mimo pondělí od 10.00 do 12.30 a od 13.00 do 17.00 hod. K výstavě byla vydána publikace Františka Morkese „Československé školství v letech 2. světové války“. Recenzi samotné výstavy i této publikace přinese Stolzová v nejbližší době.

Petr Kukal

Čtěte!



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004