stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová k anketě o ústním zkoušení
Vydáno dne 15. 11. 2005 (2161 přečtení)

Anketa o tom, zda je ústní zkoušení u tabule dobrým způsobem prověřování znalostí, dovedností a kompetencí žáků, už visela na stránkách Stolzové dostatečně dlouho na to, aby se jí mohl účastnit každý, kdo jen trochu chtěl. Jaké přinesla výsledky?

Ankety se zúčastnilo 68 respondentů. Největší část z nich – 38 % podpořila názor, že ústní zkoušení u tabule je rozhodně vhodným způsobem prověřování znalostí, dovedností a kompetencí žáků, neboť učiteli umožňuje žáka vhodně vést, prověřuje nejen konkrétní věcnou znalost, ale i komunikativní kompetence.

Názor, že ústní zkoušení u tabule je stejně dobrý způsob prověřování znalostí, dovedností a kompetencí žáků jako každý jiný, podpořila necelá třetina účastníků ankety, totiž 29 %.

Naopak 18 % se domnívá, že ústní zkoušení u tabule má řadu nevýhod a mělo by být používáno jen v omezené míře, a konečně 15 % respondentů soudí, že ústní zkoušení u tabule je velmi neobjektivní způsob prověřování znalostí, dovedností a kompetencí žáků a mělo by být plně nahrazeno eseji a testy.

Nezastírám, že mě tento výsledek těší. Jakkoli se při velikosti vzorku nedá ani uvažovat o jakékoli validitě těchto zjištění, osobně jsem za toto názorové rozložení rád. Domnívám se totiž, že právě ústní zkoušení u tabule je rodinným stříbrem naší pedagogiky a měli bychom o něj jednak pečovat, jednak jej trvale kultivovat.

Zaujal mě v této souvislosti jeden z komentářů u článku týkajícího se právě ústního zkoušení. Autor (Nikola K.) v něm praví: „Ta situace u tabule (a o té je myslím řeč) je podle mě dost umělá. Málokdy se člověk dostane do situace, aby se musel snažit o duševní akrobacii v dialogu s člověkem, který má společensky navrch a náskok ve vzdělání a životních zkušenostech, navíc za polozájmu několika desítek vrstevníků. Vystřídal jsem několik různých zaměstnání, nevzpomínám si na žádnou podobnou situaci.

Osobně spatřuji trochu problém v naprosté unikátnosti Nikolovy životní zkušenosti. Pravda je naopak taková, že téměř všichni mladí lidé se na začátku svojí pracovní kariéry dostávají do situací, kdy musí v dialogu se svým nadřízeným nikoli snad předvádět „duševní akrobacii“, jak příznačně navrhuje Nikola, ale doložit svou připravenost ke splnění pracovního úkolu, prokázat obeznámenost s okolnostmi své práce, sumarizovat, vysvětlovat, přesvědčovat o své kompetenci. Nadřízený je přitom v hierarchii podniku výš, jeho znalost oboru je vyšší, pravidelně (a zcela přirozeně) je starší a zkušenější a nejednou je takový rozhovor veden "za polozájmu" spolupracovníků, modelově pak na pracovní poradě.

Pracoval jsem jak ve státní správě, tak v soukromém sektoru. Byl jsem v roli nejmladšího kolegy i v roli šéfredaktora nakladatelství. Byl jsem ten, kdo je nezkušený, kdo v hierarchii společnosti zatím nikam nepostoupil, kdo je někomu plně zodpovědný za svou práci, i ten, kdo deleguje úkoly a odpovědnost. Do situací, které Nikola popisuje jako umělé, jsem se dostával a dostávám denně. Potěší mě, když mluvím s příčetnými lidmi, kteří i v lehce stresových situacích dokáží souvisle promluvit, dopovídat na otázky, poskytovat požadované informace v požadovaném rozsahu, případně připustit, že jimi momentálně nedisponují.

Řada z nich proto absolvuje kursy, semináře a workshopy, kde si tyto dovednosti za nemalý peníz osvojuje. Škola má přitom právě v institutu ústního zkoušení u tabule vynikající nástroj k tomu jak rozvíjet schopnost dětí hovořit i v situacích, které vytvářejí jistou zátěž pro jejich psychiku, vytvářet u nich návyk, rutinu, která jim i v dalších podobných chvílích přinese potřebný klid. Pokud totiž nebudou výhradně vybalovat v TESCU zboží, do podobných situací se nade vší pochybnost dostanou.

Petr Kukal

Čtěte!



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004