stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová volá po zájmu o vzdělávací obsah
Vydáno dne 10. 12. 2005 (3527 přečtení)

„Čtvrtek je blbej,“ postěžoval si tuhle můj mladší syn, takto žák 4. třídy základní školy, „máme hudebku.“ Vzhledem k tomu, že sám nedisponuji ničím, co by byť vzdáleně připomínalo hudební sluch, domníval jsem se najisto, že dědičně postižený syn je traumatizován zpěvem. To jsem se ovšem mýlil. Synek zpívá sice falešně, ovšem docela rád. Problém je v tom, CO je nucen zpívat.

„Samý starý a dětinský písničky,“ komentoval výběr repertoáru pro hodiny hudební výchovy. „Sme to pani učitelce řikali, proč musíme zpívat takový starý a dětinský písničky, a ona řikala, že nejsou dětinský a že jsou to písničky, ke kterejm se jinde nedostaneme. Jenže já nevim, proč bysme se k nim měli dostat.“

Nechal jsem si tedy předložit sešit, kam si žáci vlepují texty písní, které se pak mají za úkol naučit. Jako poslední byl text:

„Měla jsem holoubka v truhle zavřeného,
on jest mi vyletěl do pole širého.
Do pole širého, na zelný doubek,
tam sobě zahoukal můj zlatej holoubek

Nehoukej, nebroukej, můj zlatej holoubku,
nedělej svej milej většího zármutku.
Já jí ho nedělám, dělá si ho sama,
když já nejsem doma, s jinšími sedává.“

Jako bývalý učitel nemám o dětských stížnostech na průběh výchovně vzdělávacího procesu valných iluzí a jsem programově připraven stát spíše na straně učitele. Uvedený text mě přesto naplnil jistou pochybností. Může jazyk předminulého století promluvit k dnešním dětem řečí, která je osloví? Jsou schopné rozklíčovat metaforicky vyjádřený smysl sdělení? Je tato píseň natolik motivujícím hudebním dílem, aby žáky pro rozvíjení jejich hudebnost, potažmo vokálních činností získala, probudila jejich spontánní zájem? Když jsem si na tyhle otázky odpověděl, vyšlo mi třikrát ne.

Jak je to s hotovými obsahy

Myslím, že tenhle příklad je jen projevem obecnějšího trendu, který lze v naší pedagogice zachytit, a tím je obsedantní zaměření na metody, spojené s úžasným podceňováním vzdělávacích obsahů (viz například příspěvek v jedné diskusi o alternativní a tradiční pedagogice: „Mám pocit, že jsem pochopil, v čem tkví rozdíl ve vašem a mém pojetí vzdělávání. Předpokládáte, že na světe existují nějaké ,hotové‘ obsahy. A já ne.“ Nikola K.). Co na to říct?

Koneckonců také to, že na poslední chvíli před schválením Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) bylo učivo na nátlak pilotních škol k distribuci do školního vzdělávacího programu pouze doporučeno (tedy je nepovinné), je exemplárním výrazem pohrdání věcným obsahem vzdělávání.

A naopak pilotní verze Rámcového vzdělávacího programu pro gymnaziální vzdělávání (RVP GV), resp. aktualizovaná podoba struktury ŠVP podle tohoto dokumentu, už v ŠVP předpokládá uvádění konkrétních metod a forem práce. Šílený trend totálního upřednostnění „JAK“ (metody zprostředkování) před „CO“ (věcným obsahem vzdělávání) prostě graduje.

Pedagogické platforma (dominantně alternativní a inovativní) reprezentující tento trend by jistě našla řadu motivačních aktivit, kooperativních forem a problémových metod práce, jimiž by mého syna a jeho spolužáky dokázala zmíněnou píseň o holoubkovi v truhle zavřeném naučit tak, aby je to bavilo o něco víc než dnes a aby si ji zapamatovali o něco déle, než si ji zapamatují za současných okolností. A dělala by to zejména proto, že nic jiného neumí. Proto, že je to snazší než odpovědná revize obsahu vzdělávání, kterou dnes ostatně skoro nikdo nedělá. Oborové didaktiky umírají na úbytě nulového společenského zadání, na mnohých katedrách už se jako oborový didaktik nelze habilitovat, na mnohých oborová didaktika zvolna zaniká.

Bez reformy obsahu je reforma bez obsahu

Sousloví „kurikulární reforma“ je zaklínadlem vzdělávací politiky posledních tří let. Stále víc si ovšem myslím, že jde o reformu metodologickou, případně reformu vzdělávací politiky, která jasnou, přehlednou a evaluovatelnou kategorii vzdělávacích cílů podřídila vágní kategorii klíčových kompetencí. Skutečná kurikulární reforma by musela být doprovázena minimálně stejnou, ne-li větší péči o obsah vzdělávání, hlas didaktiků by tedy musel být slyšet mnohem víc, než je.

Vzdělávací obsah sám o sobě dnes vlastně nikoho nezajímá. Podstatné je najít takovou metodu a formu, která z něj vytěží jeho potenciál k rozvoji klíčových kompetencí. A že klíčové kompetence jsou kategorie tak široké, že je velmi těžké dokladovat, co a jak přesně k jejich rozvoji přispívá, je konec konců šumafuk, co je vzdělávacím obsahem. Mnohdy tak obrazně řečeno dobýváme cukr z brambor přes škrob, místo z řepy rovnou. Museli bychom totiž připustit, že záleží na tom, zda brambora, nebo řepa, a museli bychom nad bramborou a řepou přemýšlet.

Jsme dokonce svědky vážně míněných tvrzení, že k rozvoji kompetencí přispívá víc metoda, uplatněná při zprostředkování obsahu, než obsah sám. Je jedno, jestli děti naučím bezobratlé nebo savce – hlavně že budou mít rády přírodu. Je lhostejné, zda s nimi budu zpívat písničky z předminulého století, hlavně když rozvinu jejich hudebnost.

Zaprvé si myslím, že je to totální hloupost, neboť celek vědění se tím rozplyne v to, že všichni máme všechno rádi, umíme spolu kooperovat, hodně diskutujeme lhostejno o čem a těší nás svět. Zadruhé se mi zdá nabíledni, že určité obsahy prostě některé osobnostní kvality a charakteristiky (třeba hudebnost) spíše nerozvinou.

To, co kurikulární reforma potřebuje, není projekt Koordinátor –ŠVP školám stejně prodají přes spřátelené komerční společnosti ředitelé pilotních škol, zájmová pedagogická sdružení nebo prostě nakladatelé učebnic. Nejsou to primárně ani katalogy metod a forem práce, protože neexistuje dobrá nebo špatná metoda tak vůbec, ale jen v závislosti na konkrétním obsahu, třídě, okolnostech apod. To, co kurikulární reforma potřebuje po mém soudu nejvíc, je obrácení zájmu odborné veřejnosti ke vzdělávacím obsahům. Je to hlas oborových didaktiků, který byl až příliš dlouho umlčován a překřikován.

Petr Kukal

Čtěte!



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004