stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová recenzuje
Vydáno dne 31. 08. 2006 (2093 přečtení)

Stolzová pokračuje v sérii krátkých recenzí pedagogických titulů aktuálně dostupných na našem trhu. Tentokrát jde o překlad původní sloveské publikace, která u nás vychází pod poněkud matoucím názvem Rozvíjení emoční inteligence žáků.

Kde máme čaj, miláčku? ptá se manžel. Přece na polici s kořením v krabici od kávy s nápisem kakao, odpovídá žena. Přesně takhle se to má s knihou Rozvíjení emoční inteligence žáků. Jde o popis zkušeností s výukovou ve slovenské humanistické alternativní Škole přátelského partnerství v letech 1993 až 2001. Trochu zřejmé to bylo z názvu slovenského originálu („Škola rozvíjania emocionálnej inteligencie žiakov“), ale Portál to úspěšně zamlžil.

Autorky v jedenácti kapitolách popisují různé aspekty vyučování ve zmíněné škole od role školního psychologa přes spolupráci s rodiči až po otázky volby povolání. Desátá kapitola pak na plných sedmnácti stranách pojednává také téma rozvíjení emoční inteligence žáků prostřednictvím preventivních programů.

Každá kapitola začíná charakteristikou obecného stavu dané oblasti. Po ní následuje popis toho, jak byla problematika pojednána ve Škole přátelského partnerství. Specifické postavení pak má 11. kapitola, která přináší závěry výzkumu prováděného v prvním roce existence (šk.r. 1993/1994), kdy škola fungovala v rámci pedagogicko-psychologického experimentu. Experimentální skupina čítala 25 dětí, kontrolní skupina 15 dětí. Víc nemám, co bych k validitě výsledků řekl.

Celou knihou se jako pověstná červená nit táhnou některé principy, o něž se tato alternativní škola opírala a které namnoze reprezentují postoj alternativy ke vzdělávání tak vůbec. Mezi jinými: Přijímání dítěte takového, jaké je (jenže společnost některé lidi takové, jací jsou, nepřijímá – protože se tím jednoduše chrání). Přesun těžiště edukačního působení školy ze složky vzdělávací na výchovnou (což ovšem mění školy na vychovatelny a rodičům sugeruje, že výchova je expertní záležitostí, k níž nemají kompetenci, a tedy za ni nemohou nést odpovědnost). Vážně míněným nástrojem k tomu, aby žáci častěji zažívali pocit úspěchu, je radikální snížení vzdělávacích nároků (už dnes se u nás mluví o tom, jak do roku 2010 zvýšit počet gymnazistů z 20 na 35 %. Tady je recept. Pokud by se uplatnil důsledně, můžeme mít třeba 100 % vysokoškoláků).

Tuhle knihu je zkrátka dobré číst velmi pečlivě. Masivní uplatnění těchto principů bych totiž pokládal za legitimní důvod k emigraci!

Gajdošová, E., Herényiová, G.: Rozvíjení emoční inteligence žáků. Praha, Portál 2006

Petr Kukal

Recenze byla psána primárně pro časopis Rodina a škola, kde v září 2006 také vyšla.

Čtěte!



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004