stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová listuje Rodinou a školu - říjen 2006
Vydáno dne 25. 10. 2006 (2643 přečtení)

Konečně jsem se dostal k pečlivějšímu pročtení říjnové Rodiny a školy. Zrovna tohle číslo pokládám za velmi zdařilé, sešly se tu doopravdy zajímavé články. Citovat tu některé z nich pokládám za svou povinnost.

Dobré dary předchozích generací

Výborný je například rozhovor šéfredaktora Jana Mazance s někdejším mluvčím prezidenta Václava Havla Ladislavem Špačkem o etiketě a pravidlech chování (tedy přijatelného soužití) tak vůbec. V jedné z odpovědí Ladislav Špaček říká:
„A do výchovy snad přece učitel mluvit může. Rodina není nic statutárního: dítě si může pořídit každý, i slaboduchý, i člověk bez elementární představy o výchově – čili na tu rodinu tolik spoléhat nelze. Kdežto škola je instituce, společnost si ji zřídila už ve starověku proto, aby bylo zaručeno, že další a další příslušníci společnosti budou přebírat dobré dary předchozích generací.“

Nejzajímavější mi na tom přijde, jak Ladislav Špaček formuluje funkci školy. Nejde jen o prostředek rozvoje individua, ale také o nástroj, jímž si společnost zajišťuje některé ze svých potřeb, najmě pak potřebu kontinuity. Znamená to nejen, že škola je službou občanovi, ale že také občan má povinnost předat skrze školní vzdělávání „dobré dary předchozích generací“ těm dalším, že je transmiterem. V takové případě ovšem nemůže být obsah vzdělávání posunut do služebné role prostředku. Není zkrátka jedno, CO konkrétně si každý z nás na úrovni učiva ve škole osvojí. Společnost musí na předávání těchto „dobrých darů“ dbát, a proto se nesmí – prostřednictvím státu – vzdát nad tímto obsahem jisté kontroly. Pokud to udělá, přestane být škola školou v plnosti svých funkcí.

Dovednosti klíčových kompetencí?

Přehlédnout bychom neměli ani zdánlivě okrajový, sotva 2/3 stránky zabírající článek „Jak dopadl test hodnocení dovedností“. Autor v něm popisuje projekt společnosti Scio nazvaný „Kompletní evaluační analýza“ (KEA), v jehož rámci absolvovalo 15 619 žáků základních škol a víceletých gymnázií test zaměřený na evaluaci klíčových kompetencí. Problém spatřuji v tom, že k evaluaci klíčových kompetencí – tedy výstupních charakteristik byl použit test měřící předpoklady a dispozice – tedy vstupní charakteristiky. Závěry tohoto testování je tedy třeba brát s velkou rezervou.

Přesto je zajímavé zjištění autorů o vztahu studijních výsledků a testovaných klíčových kompetencí. „Oproti předpokladům z šetření vyplynula zcela zřejmá souvislost celkových studijních výsledků a testovaných klíčových kompetencí. Původní domněnkou bylo, že v testu uspějí i žáci s horším prospěchem. Může to svědčit i o tom, že ve školách již dovednosti klíčových kompetencí zavádějí do výuky, hodnocení a do klasifikace,“ praví se v článku doslova.

Je jistě možné, že výsledky právě o tomhle svědčí. Pro mě osobně ovšem svědčí výhradně o tom, že tzv. klíčové kompetence jsou jenom vágněji formulované dovednosti, vzcházející ze schopnosti správně aplikovat znalosti a vědomosti. Tedy že vzdělávací obsah na úrovni znalostí a dovedností je pro jakýkoli rozvoj osobnosti zcela primární. Ostatně i zmatečné termíny jako „dovednosti klíčových kompetencí“ svědčí o tom, jak si s kategorií klíčových kompetencí neví nikdo rady. Vřele k tomu doporučuji článek doc. Skalkové v Pedagogice 1/2005.

Snižování kvality studia není zlepšením

Za všechny další skvělé texty zmíním už jenom převzatý rozhovor Ondřeje Štefla a Bohumila Kartouze s Václavem Klausem. Jak pana profesora zrovna nemusím, tady mi mnohdy mluví z duše. Na otázku po kurikulární reformě a konkrétně klíčových kompetencích odpovídá:
„Pro mne jsou to všechno divná, cizí, nesrozumitelná a zbytečně ambiciózní slova. Je to ptydepe jisté uzavřené skupiny lidí, kterým my ostatní nerozumíme. Jsou to jistě slova z kandidátské práce vědeckého pracovníka nějakého „Ústavu školství“ při ministerstvu školství v éře tuhého socialismu. Já jim nerozumím a nejsem schopen je komentovat. Bavme se o podstatě věci.“
To je prostě přesné. Absolutní zmatení pojmů, nesrozumitelnost pro veřejnost, glorifikace formy na úkor vzdělávacích obsahů.

O kvalitě vysokoškolského studia si pak Václav Klaus myslí tohle:
„Situace v přijímání na vysoké školy se podle mého názoru nezlepšuje. To tvrdit je naprostá mystifikace. „Pouze“ se přijímá více a více studentů, což samo o sobě žádným zlepšením není. Z jiného pohledu – a já od něj nejsem daleko – se naopak jedná o snižování kvality studia.“
A to pan profesor netuší, jaká kvalita studia je na středních školách s maturitou, kam se dnes dostane každý, kdo se umí podepsat…

Říjnová Rodina a škola prostě stojí za přečtení. A za promýšlení…

Petr Kukal

Komentáře



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004