stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová o možné deformaci státní maturity
Vydáno dne 14. 03. 2008 (2460 přečtení)

Jakkoli nestojí střední školství v centru mého pedagogického zájmu (toto místo od počátku přísluší školství základnímu), neodpustím si krátkou glosu k jednomu už trochu uleželému článku Petra Husníka v Učitelských novinách. Přijde mi totiž, že myšlenka pružné úpravy kritérií maturitní zkoušky na základě procenta studentů, kteří ji úspěšně složí, by neměla zapadnout :-)

Včera jsem si na serveru Aktuálně přečetl titulek „Liška online: Státní maturita přijímačky nenahradí“. To je myslím velmi jasnozřivé tvrzení. Pokud by je totiž nahradit měla, byl by to jen další krok k inflaci vysokoškolského vzdělání. Ne že by tento u nás dávno zahájený a patrně již nezvratný proces bylo možné ještě nějak výrazněji zpomalit. (Znáte to: Absolvent VŠ si říká: Když si uvědomím, jaký jsem já inženýr, tak se skoro bojím jít k doktorovi.) Ale proč to ještě podporovat, že?

Současný staronový dvouúrovňový model státní maturity přitom pokládám za nejlepší řešení ze všech, která byla doposud předložena. A jeho autora Ing. Pavla Zeleného za nejlepšího možného ředitele CERMATu ze všech, kteří se tam od jeho prvního odvolání stihli ohřát. Ing. Zelený je chválabohu zpátky a dvouúrovňová maturita má zelenou.

Zpětný přepočet

Rizikem, které tomuto jinak velmi dobrému konceptu hrozí, je ovšem způsob, jakým s ním bude v praxi naloženo. Jednu z možných deformací naznačuje například článek Petra Husníka v Učitelských novinách 6/2008 z 12. února letošního roku. Autor se v něm zamýšlí nad otázkou, jak stanovit míru neúspěšnosti maturantů po plošném zavedení tohoto modelu.

„V těchto dnech CERMAT například získává data z plošného šetření, v němž zjišťuje aktuální míru úspěšnosti maturantů, a to po oborech. Jde o důležitý údaj, neboť právě o něj se bude zcela jistě opírat ministr školství, až bude stanovovat laťku přípustné neúspěšnosti státní maturity. Bude to 10 %? Nebo 5 %? Takové střílení od boku si nebude moci dovolit. Samozřejmostí se zřejmě stane nástroj, který v případě vyšší než stanovené hranice neúspěšnosti dovolí ministrovi zpětně přepočítat a úměrně korigovat výsledky maturantů,“ píše Petr Husník doslova (na str. 9).

Pro jistotu to ještě jednou zopáknu: „Samozřejmostí se zřejmě stane nástroj, který v případě vyšší než stanovené hranice neúspěšnosti dovolí ministrovi zpětně přepočítat a úměrně korigovat výsledky maturantů.“ Je to vůbec k uvěření? Taková představa nepokrytě rezignuje na pevnou úroveň znalostí, vědomostí a dovedností, kterou budeme po maturantech požadovat, a jako rozhodující kritérium stanoví dohodnuté procento úspěšnosti. Z dvouúrovňové maturity to činí frašku a vrací ji zpět k tristnímu konceptu „minimálního společného jádra“, hledajícímu úroveň, jíž by mohli dostát studenti gymnázia i učni SOU. Ze všeho nejvíc to připomínalo hledání největšího společného dělitele, což je přirovnání, které nalezenou úroveň popisuje poměrně věrně.

Teď bychom tedy pro změnu mohli měnit metodiku výpočtu podle získaného výsledku. Bylo by pak v zásadě jedno, jaká je reálná úroveň maturantů – vždycky by jen stačilo přepočítat výsledky tak, aby 95 % maturantů zkoušku dospělosti složilo. Vzhledem k tomu, že ministr školství je současně také ministrem tělovýchovy, mohl by se tento roztomilý princip začít uplatňovat třeba při kvalifikaci na olympijské hry. V reprezentaci už nebyl ten, kdo skočí předepsanou výšku, nýbrž předepsaná výška by byla stanovena podle toho, kolik skočí 95 % aspirantů na dres se lvíčkem na prsou. Logickým důsledkem by nepochybně byl propad České republiky ve světových tabulkách - tedy v případě, že by se podobnou metodiku nerozhodl uplatnit Mezinárodní olympijský výbor.

V posledním výzkumu PISA jsme uspěli. Učitelé na školách všech stupňů přitom bijí na poplach nad zoufale klesající úrovní znalostí dětí, které do jejich lavic přicházejí. Nabízí se tedy otázka, zda se podobná metodika v oblasti mezinárodních měření vzdělávacích výsledků žáků ve věku 15 let už dávno neuplatňje…

Petr Kukal

Dovětek
V reakci na tento text mi v pondělí 17. 3. přišel e-mail jedné kolegyně, která píše:

K tématu Vašeho posledního článku ze Stolzové malou poznámku. Vypadá to jako fantasmagorie, ale přesto se o tom píše docela vážně. Budou vydány požadavky k maturitní zkoušce, aniž by bylo nejprve stanoveno, co se má v předchozích letech učit - nebo se tyto požadavky stanou osnovami a nahradí RVP? Připadám si jako magor...

A má pravdu. Vztah mezi katalogy požadavků k maturitní zkoušce a RVP G rozhodně stojí za přemýšlení.



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004