stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová přináší reakci PaedDr. Heleny Mandelové na článek doc. RNDr. Emila Caldy, CSc.
Vydáno dne 11. 04. 2008 (2553 přečtení)

Článek doc. Caldy o potížích autorů učebnic vyvolal u čtenářů Stolzové poměrně velký ohlas. Veřejně se nyní rozhodla reagovat i dlouholetá učitelka a autorka dějepisných a vlastivědných učebnic PaedDr. Helena Mandelová.

Dík vědeckým pracovníkům, jimž leží na srdci kvalita vzdělávání na našich školách

A také vřelý dík Stolzové, že jejich texty v době pouze soukromého učitelského tisku a lhostejných jiných médií zveřejňuje. Je to pro nás povzbuzením.

Impulsem pro tuto mou poznámku se stal příspěvek doc. RNDr. E. Caldy, CSc. Co musí (?) obsahovat učebnice, s námětem jednoho dílčího nesmyslu z rozhodnutí vedení MŠMT, a výzva Stolzové k vyjádření vlastního názoru nebo zkušeností.

I kdybychom si mohli zdůvodnit zařazení stránky o požadovaných kompetencích např. na středních školách tím, že by si studenti mohli „zkontrolovat“, zda je určitá učebnice dobře připravuje „pro život“, jaký smysl má tento (i pro dospělé) nesrozumitelný text pro prvňáčky a další třídy 1. stupně pochopit nelze – snad jde jen o alibismus úředníků. Je to však jen dílčí problém celého souboru obtíží, které by měli zvládnout autoři a nakladatelé při schvalovacím řízení učebnic (soudím, že v porovnání s humanitní oblastí jde v přírodních vědách s ohledem na exaktní obsah a dlouhá léta osvědčený systém oborů o komplikaci nepatrnou).

Obecně jde např. o požadavky na obsah stanovený pouze podle vágních formulací RVP a pak subjektivní hodnocení výběru obsahu i rozsahu stanovenými 4-9 recenzenty a dalšími po-suzovateli (třeba i spolupracovníky jiných nakladatelství), bodový systém pro hodnocení např. didaktického pojetí nebo přiměřenosti učebnice věku žáků aj. vědeckými pracovníky (navíc např. odborníky zabývajícími se dílčím tématem, ale posuzujícími období několika set i tisíc let), požadavek schválení obsahu několika církevními institucemi a představiteli menšin před předáním připravené učebnice ministerstvu, odevzdání kompletní i graficky zpracované učeb-nice (při investování i statisícových částek pro ilustrátory, redaktory, autory, grafické studio, tisk aj. - s eventualitou odmítnutí rukopisu), odevzdání pracovního sešitu ke schválení společ-ně s učebnicí (kde dosud nemohly být zapracovány recenzní připomínky), požadavek na na-kladatelství vydat kompletní řadu učebnic daného předmětu pro několik ročníků (předpoklá-dající mnohasettisícové investice, kdy v případě, že jeden díl nevyhoví, hrozí vyřazení učeb-nice ze seznamu a odebrání doložky i ostatním), potřeba žádat o prodloužení doložky (třeba úspěšné učebnice) po šesti letech, s novými odbornými posudky (nikoliv posouzením ze škol) aj.

Recenze jsou samozřejmě nezbytné, většinou obsah obohatí a zpřesní. Bohužel zcela chybí jiná zpětná vazba – odborné recenze v pedagogickém nebo odborném tisku, jimž se dnes pozornost nevěnuje, a oborové didaktiky na VŠ jsou okrajovou záležitostí (ani - až na výjimky - nejsou obory habilitačními). Návrhy na změny jsme v předchozích letech s kolegy podávali příslušnému oddělení dvakrát, ovšem bez ohlasu.

Článek doc. Caldy je zatím posledním z těch, které svědčí o zájmu vzdělaných a kompe-tentních osobností o to, co a jak se učí na školách (zcela jiné téma jsou pak podmínky výuky, o nichž se rovněž oficiálně nesluší psát) a snaží se něco změnit. Po letech, kdy jsme se svými učitelskými připomínkami, návrhy, rozbory a jednáním s řediteli odborů, náměstky a ministry školství marně házeli hrách na zeď v Karmelitské, nebo byli v tisku označováni za hysteriky, si přece jen díky předním osobnostem vědy nebo umění dosud neinformovaná veřejnost po-všimla kritického názoru na snižující se hodnotu po staletí jednoho z nejvzdělanějších národů Evropy.

Po pozoruhodně přesném a pravdivém formulování problémů výuky českých základních a středních škol ve výzvě doc. RNDr. J. Bečváře CSc a jeho kolegů z MFF UK Všem, jejichž hlas je slyšet z října 2007 bych chtěla připomenout jeho skvělé články Naše žhavá současnost a Nondum omnium dierum sol occidit, text Profesionalita učitele v (neo) liberální době doc. PhDr. S. Štecha, CSs. a jeho odpověď na článek zastánců současných opatření (D. Gregora a D. Dvořáka Česká vzdělanost – mluvme o ní pokud možno bez patosu z listopadu 2007). Po referátu z pera P. Kukala Několik mýtů o informacích a znalostech zaujal ředitel Ústavu pro českou literaturu AV ČR doc. PhDr. Pavel Janoušek, CSc. v úžasně přesně a vtipně formulovaném článku Komunikativní blbec náš cíl, který by měl viset na nástěnce v každé sborovně.1)

Nepochybuji o tom, že i přes postupující bídu a strasti (pominu-li otázky platové, je to na základních, ale i některých státních středních školách např. dnes další snížení financí na nákup učebnic a pomůcek o ¼, pro chybějící peníze někde žáci používají učebnice vydané i před 10 lety a škola po léta nemá možnost nahradit stávající publikace novými a kvalitnějšími; aktuální se stává šikana, alkohol, drogy, nekázeň, kouření, nepříznivě působí odchod nadanějších žáků ZŠ na víceletá gymnázia a zvětšování počtu žáků ve třídách, zařazení problémových žáků ze sociálně málo podnětných rodin aj.) česká vzdělanost nezanikne. Ti schopní a zdatní jedinci se prosadí tak, jako se to dařilo v období válečném a komunistickém.

Proč však se většina má (v souladu s tzv. Lisabonskou Bílou knihou z r. 1997) stát jen levnou pracovní silou montující odjinud dovezené díly výrobků? Objeví se zasvěcení a zaujatí odborníci - teoretici i praktici typu K. S. Amerlinga, V. Příhody nebo G. A. Lindnera - nové pedagogické autority pro 21. století? I když zatím asi ne, věřím, že jak výzva Všem…., tak alarmující upozornění na současné velmi závažné nedostatky školy 2), získají ještě širší podporu a otevřou veřejnou diskusi, do které zasáhnou jak vědci nebo umělci, tak rodiče. Ti si totiž zatím mnohá nebezpečí vyplývající z dobře utajené reformy (nebyla tiskem publikována, jen umístěna na webu VÚP) neuvědomují. Snad by obecnou podporu mohla získat myšlenka veřejné otevřené diskuse, ale nevím, kdo by ji byl ochoten organizovat a publikovat. Nějaká osvícená fakulta? Myslím, že iniciativu ze základních a středních škol, jejichž ředitelé se potýkají s rostoucími problémy, komplikovanými nejrůznějšími požadavky zřizovatelů (pokyny na snižování nároků, méně peněz, už po několikáté mají propouštět učitele, kteří se zvlášť na venkově a menších městech obávají o svou budoucnost aj.) nelze očekávat.

PaedDr. Helena Mandelová
(vyučující 5 let na učňovské škole stavební, 18 let na ZŠ a 10 let na gymnáziu,
autorka souboru učebnic dějepisu a vlastivědy a dějepisných atlasů pro ZŠ )

POZNÁMKY
1. Za důkladné přečtení stojí také např. články I. Fencla Post-moderní reforma v Česku jako příležitost pro (všeho)schopné (Česká škola, 2006), J. Bešťáka O školství a společnosti trochu jinak aneb trocha teorie nikoho nezabije (Britské listy, 2008) nebo D. Münicha: Dojmologie v našem školství (Aktuál-ně.cz, 2. 1. 2008) a další.
2. Bližší pohled na některé konkrétní naléhavé problémy vzdělávání z pohledu učitelů dějepisu byl zveřejněn na Stolzové v rubrice Fórum názorů 20. února 2008



( Celý článek! | Autor: redakce | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004