stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová o nesnesitelné dostupnosti peněz
Vydáno dne 30. 05. 2008 (2809 přečtení)

Předevčírem jsem měl na jednom školském portálu drobnou debatu. Týkala se úrovně jednoho státem spravovaného webového prostoru s ambicí být školským portálem. Za peníze z EFS přirozeně. Napadlo mě v té souvislosti zveřejnit tu text, který jsem psal počátkem roku pro Učitelský zpravodaj a v kterém stručně ozřejmuju, co mi na podobných projektech vadí.

Nesnesitelná dostupnost peněz

Koncem ledna publikoval redaktor Práva Marek Přibil zprávu o tom, že ministerstvo školství promrhalo desítky milionů za zbytečné portály. Jako modelový příklad si vybral metodický portál RVP (www.rvp.cz), který je „zaměřen na podporu změn ve výchovně vzdělávacím procesu“, přirozeně v duchu kurikulární reformy. Pozastavoval se nad třinácti miliony, které tenhle špás zatím stál, i nad dalšími pětaosmdesáti, které patrně ještě stát bude. K úvaze dal vyjádření expertky z komerčního sektoru, která náklady na vytvoření webu s podobnými charakteristikami odhadla v řádu stovek tisíc korun, i prezidenta NKÚ, jenž prohlásil, že za tyhle peníze mohlo být portálů deset.

Na obranu metodického portálu vystoupilo v příštích dnech hned několik publicistů: Tomáš Feřtek z Reflexu (ale to se nepočítá, ten by vystoupil i na podporu pedagogických poutí na Říp, kdyby mu řekli, že je to reformní), Janek Wagner z České školy a konečně také nestranný Jakub Horálek, takto regionální koordinátor zmíněného portálu a autor příspěvků publikovaných tamtéž.

Obrozenecký žánr plamenných „obran“ vzletěl jak fénix z popela, bohužel obohacen o všechny nešvary publicistiky navýsost současné. Jan Wagner i Tomáš Feřtek například zpochybňují tvrzení expertky z privátní sféry, ale zcela pomíjejí alarmující vyjádření prezidenta NKÚ. Pracoval jsem šest let v médiích, takže za sebe říkám, že tuhle selekci chápu. Pevně ovšem doufám, že ji chápou i čtenáři.

Jakub Horálek zas ospravedlňuje výši honorářů vyplácených za články tím, že za nápady se prostě platí. „Poměrně dobře“, jak sám říká. Královsky, jak říkám já. Za peníze publikuji cca 15 let, celkem tak ve dvaceti tištěných i elektronických médiích, rozhlas nevyjímaje. Tak dobře mě ovšem neplatili nikde. Ale může to být tím, že jsem pedagogy neučil jak uspořádat ve škole výstavku hub, jak to dělá portál RVP. Věděli jste například, že houby lze vystavit na táccích z umělé hmoty?

Podle očekávání zareagoval Výzkumný ústav pedagogický, které portál RVP provozuje. Na své stránky umístil „Stanovisko k článku v deníku Právo (28. 1. 2008)“, s odkazy na texty Tomáše Feřtka, Jana Wagnera i Jakuba Horálka. Odkaz na článek v Právu, který je vlastním předmětem reakcí, chybí. Přesně jako tomu bylo v případě výzvy „Všem, jejichž hlas je slyšet“. Svět se nám mění pod rukama. Ale aspoň na něco se může člověk vždycky spolehnout.

Celá kauza ovšem po mém soudu odkazuje k obecnějšímu problému, a tím je nesnesitelná dostupnost evropských peněz. V prvním plánovacím období byl Brusel štědrý a důležité bylo především začít prostředky rychle čerpat. Hodnotitelé byli shovívaví. Není se tedy co divit, že tu jako houby po dešti vyrostly desítky projektů, jejichž smysl lze velmi snadno vysvětlit Evropské unii, podstatně hůře ovšem učitelce prvního stupně základy na malém městě.

Asi nejsmysluplnější na podobných projektech je fakt, že instituce jimi šetří vlastní rozpočty, protože část mzdových nákladů mohou pokrýt právě z projektových peněz. A pochopitelně tím pádem zaměstnancům i trochu přilepšit ( což jim z duše přeju, sám jsem dobrodiní projektového financování využíval). Dále si v rámci projektů nakoupí to, co beztak potřebují a na co jim z běžných provozních prostředků nezbývá. Ale jiný smysl bych v těchhle projektech nehledal.

Pokud bych to měl úplně zjednodušit, pak do Bruselu posíláme peníze, které tamní exekutiva přerozdělí a část, všechny, nebo dokonce víc nám pošle zpátky. Stanoví ovšem podmínky, za jakých je můžeme využívat. Většinou úplně nesmyslné. My proto nedůstojně vymýšlíme tristní aktivity, do nichž ty peníze lijeme, abychom je alespoň nějak dostali zase zpátky.

Když si do Google zadáte řetězec „projekt je spolufinancován“, což je součástí povinné mantry všech příjemců evropských peněz, vrátí vám vyhledavač cca 280.000 odkazů. Mezi nimi např. „Víkendový vzdělávací kurs“, který z poloviny sestává z cvičení aerobiku a společenských her. Kdybychom ty peníze nikam neposílali, ale sami se rozhodovali o tom, na co je použijeme, takováhle zvěrstva by se neděla. Nežehrejme tedy na VÚP, že provozuje zbytečný, předražený web. Provozuje ho v situaci, která ho k tomu v podstatě nutí.



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004