stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová o týmové spolupráci
Vydáno dne 02. 12. 2008 (1887 přečtení)

Před časem jsem byl svým zaměstnavatelem vybídnut, abych napsal článek pro časopis o moderním řízení, s nímž jsme zrovna měli nějakou spolupráci. Nevím, jestli si to moje tehdejší vedení a redakce představovaly zrovna takhle, ale článek nakonec vyšel. Když jsem ho teď s odstupem čtyř měsíců četl, přišlo mi, že není zas tak daleko od zdejších témat. Možná si i na Stolzové najde svoje čtenáře.

VE JMÉNU TÝMU

Jen těžko bychom dnes hledali na trhu manažerského vzdělávání společnost, která nemá v nabídce kurz týmové spolupráce. Obsahem takových školení bývají nejednou outdoorové aktivity nepokrytě rekreačního charakteru, jejichž skutečný význam pro rozvoj vnitropodnikové spolupráce se až následně a jen s obtížemi hledá.

K utrácení stovek tisíc za to, že se zaměstnanci navzájem přenášejí po louce na sedačce ze spojených rukou, vede firmy především patologické zbožštění tohoto fenoménu. "Týmová spolupráce", která se objevuje mezi požadavky na každé druhé pracovní místo, se stala regulérním zaklínadlem.

Slabiny týmové práce

Práce v týmu má kromě mnoha pozitiv také řadu slabin. Jednou z nich je podmíněná ztráta rozhodovací kompetence. Závislost chronického "týmového hráče" na konzultování vlastního názoru a přesvědčení s ostatními tak snadno vyvolá paniku v situaci, která vyžaduje rychlé a jasné individuální rozhodnutí. S tím souvisí i vypěstovaná obava z přijetí osobní odpovědnosti - vždyť za společný názor týmu se tak krásně schovává.

Přílišná podpora týmového řešení úkolů současně vede k více či méně vědomé autocenzuře vlastní kreativity. Populistické výkřiky o dobrodiních brainstormingu na tom mnoho nemění, nemáme-li na mysli onu surrealistickou pseudokreativitu zmatečně popsaných flipchartů, ale skutečný tvůrčí potenciál. A ten vyžaduje sílu a ochotu soustředěně pracovat i na nápadu, který tým odmítne, ale jedinec mu věří. Je příznačné, že schopnost takové autocenzury je dnes vyžadována už po žácích základních škol. Mezi požadavky "Osobnostní a sociální výchovy" v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání nacházíme například "seberegulaci v situaci nesouhlasu, odporu apod., dovednost odstoupit od vlastního nápadu" atd. Schopnost za svým nápadem naopak stát, rozvíjet ho a věnovat se mu dnes škola nepožaduje.

Stejně spolehlivě kreativita umírá rovněž na úbytě "osvědčených řešení". Tým krom toho, že násobí tvůrčí potenciál, násobí také zkušenost. Pokud tedy stojí před novým úkolem, je velmi pravděpodobné, že v souhrnu zkušeností všech jeho členů je příklad dobré praxe využitelný pro danou situaci. To je zdánlivě velký přínos. Ve skutečnosti však toto modifikování tří nebo čtyř stále stejných postupů zpomaluje inovativní proces. Mimoto úspěšně brání také zásadnímu individuálnímu neúspěchu, který člověku pomáhá k přestoupení do nové úrovně praktické i mentální zkušenosti.

Zamýšlet se můžeme i nad rizikem ztráty kontinuity úkolu, který je v týmu "efektivně rozporcován". Tým tak funguje jako manufaktura - specialista umí po čase dělat podrážky naprosto dokonale, ale ztrácí povědomí o tom, jak vypadá bota.

Na závěr je dobré připomenout, že někteří lidé nejsou od přírody způsobilí být členy týmů - jejich síla a potenciál jsou využitelné jen při individuální činnosti. Jim není možné naordinovat "roli v týmu", ale je třeba dopřát jim tichou kancelář. A to bez ohledu na to, zda to je či není v souladu s nejmodernějšími trendy.



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004