stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová k návrhu Profesního standardu kvality učitele
Vydáno dne 17. 03. 2009 (4057 přečtení)

Dlouho se o něm mluvilo. V pedagogických médiích byl opakovaně avizovaný. Karel Rýdl o něm poskytl několik rozhovorů. A včera se konečně objevil na webových stránkách MŠMT: Návrh Profesního standardu kvality učitele.

Už po letmém přečtení je zřejmé, že je právě tak tendenční, jak bylo lze vzhledem ke složení pracovní skupiny a redakčního týmu předpokládat. Jak špatný je po stránce formální, mě ovšem i tak překvapilo. Třináct lidí dělalo několik měsíců na osmi stránkách, o jejichž smyslu lze minimálně pochybovat. Možná je třináctka opravdu nešťastné číslo.

Většinu členů redakčního týmu tvoří lidé, kteří jsou nebo v minulosti byli svázáni s PAU - jednou z nejradikálnějších reformních pedagogických organizací. Tato názorová platforma se bohužel do návrhu textu, s nímž se mají identifikovat všichni učitelé, promítla natolik silně, že s identifikací budou mít možná starosti i slabší povahy z PAU.

Rukověť bojovníka světla

Především text není návrhem Profesního standardu kvality učitele, nýbrž rukovětí oddaného stoupence současné podoby kurikulární reformy. Uvědomuji si samozřejmě, že každý dokument podobné povahy musí být do jisté míry dobově podmíněný. Nicméně míra dobové podmíněnosti tohoto výtvoru je tak vysoká, že v podstatě vylučuj jeho obecné a - i při velké míře otevřenosti - dlouhodobější využití. A o něj, domnívám se, tvůrcům šlo. Nebo to aspoň říkají.

Dominantním principem, na němž standard stojí, je opět kompetenční model; s termínem "klíčové profesní kompetence" se tu přímo setkáváme (str. 12). Stejně jako klíčové kompetence v rámcových vzdělávacích programech popisují jejich profesní sestry především osobnostní charakteristiky učitele a jeho chování. Oborové znalosti jsou VŽDY uváděny až na posledním místě (str. 10).

Kvalita učitele vyjádřená tímto standardem je vždy také odvislá od jeho angažovanosti v reformě. Mezi cíli tak čteme: "Vytvořit návrh formulací pro standardizaci profesních činností učitele, která podpoří proměnu jeho kvality vycházející z cílů kurikulární reformy." Rozhodně bychom si neměli myslet, že jde o nějaký autonomní dokument, popisující kvalitativní charakteristiky profese učitelství. Jde o manuál na úrovni "Manuálu pro tvorbu ŠVP podle RVP ZV". Otevřeně se to ostatně říká na str. 6: "Pracovní skupina na základě analýzy domácích i zahraničních modelů dospěla k závěru, že vybere pro první návrh formulací profesních činností učitele jen takové, které musí činit každý učitel v základním a středním vzdělávání, aby jeho práce vyhovovala záměrům kurikulární politiky dané Zákonem č. 561/2004 Sb.“

Diskutujme dokola, okolo stola la la

Až urážlivě proto působí vyjádření z úvodu materiálu, kde čteme: "Důležitou roli Standardu vidíme v otevřené celospolečenské diskusi o pojetí kvalitního vzdělávání a kvalitního učitele." O čem chcete, proboha, celospolečensky diskutovat? Kvalitní vzdělávání je to, které je popsané v Lisabonské deklaraci (kterou MUSÍME plnit), a kvalitní učitel je ten, který vyhoví požadavkům zákona 561/2004 Sb. Tak, jak je standard nastaven, skutečnou systémovou diskusi vylučuje.

Metodická příručka

V části, která konkretizuje profesní standardy pro jednotlivé oblasti, už autoři nepokrytě píší metodickou příručku. V rámci ukazatele 1.2 realizace výuky, oblasti č. 1 tak čteme: "Učitel: - rozvíjí kooperativní dovednosti žáků při práci ve dvojicích, malých i větších skupinách". Protože není prvního dubna, je třeba se domnívat, že to autoři myslí vážně. V Profesním standardu kvality učitele budou uváděny konkrétní metody! Navíc ty jediné správné. Jak se proti něčemu tak absurdnímu bránit?

Je samozřejmě možné poukazovat na mísení několika rovin v rámci jedné úrovně dokumentu. Takový postup má ovšem smysl, pokud bychom se domnívali, že to autoři nevědí. Nelze to sice vyloučit, ale oni to pravděpodobně vědí. Snaží se prostě kontaminovat veškeré školské dokumenty svou ideologií.

Pak lze jediné: dovést tento princip ad absurdum a požadovat, aby se ve Standardu objevil výčet všech metod (nejen kooperativního učení) a všech forem (nejen skupinového vyučování). Máme na to jistě právo, neboť k dosahování vzdělávacích cílů (jakkoli nesmyslně nyní nastavených) může v některých situacích sloužit výklad a frontální výuka. Ať tam tedy je! A pokud tam nebude, ať tam není ani metodický arzenál alternativců a reformátorů. (V podstatě se dost divím, že tam není RWCT!)

Společnost od vás očkává…

V rámci oblasti Širší kontext výuky se pak dočítáme, že do Standardu profesní kvality učitele patří také to, že "umožňuje jim (rodičům) aktivní vstup do výuky". Opravdu se takhle pozná kvalitní učitel? Opravdu bude za tohle hodnocen a odměňován? Jak aktivní vstup do výuky musí rodičům umožnit, aby mohl pomýšlet na osobní ohodnocení? Mohu výuku jen aktivně komentovat, nebo musí také učit?

Asi nemá moc cenu pitvat to dál. Profesní standard kvality učitel míchá všechno dohromady, cíle s metodami, formy s principy a hlavně všechno už má přesně naplánované, a to zákonem 561/2004Sb. Pro skutečnou odpovědnost učitele vůči žákům, rodičům a společnosti tu nezbyl vůbec žádný prostor. Autoři se ohánějí tím, že "společnost očekává od svého vzdělávacího systému jinou službu, kterou vyjadřuje nově formulovanými vzdělávacími cíli pro jednotlivce i pro celý vzdělávací systém", což jsou, s prominutím, tlachy. Společností se tu myslí vládnoucí garnitura, otrocky plnící Lisabonskou deklaraci. Co chtějí od školy rodiče, se neví, nemáme na to jediný relevantní výzkum. Ale troufám si říct, že "aktivní vstup do výuky" a tupé děti s rozvinutou komunikativní kompetencí to podle všeho nejsou.

Tristní diskuse nad tristním dokumentem

Samozřejmě je celý standard také tribunou názorů školských neoliberálů: individuální zájem a individuální rozvoj tu vždy stojí před potřebou společného sdílení kultury. Ruku v ruce s tím jde utilitarismus a prakticismus, který připravuje školu o jedinečnou formu socializace dětí, která ji doposud charakterizovala (str.8).

Už jen na okraj dodávám, že návrh je mimořádně špatný také po stránce formální. Jako jeden z CÍLŮ navrhovaného projektu standardu je v kapitole č.2 na str. 4 uvedeno např.:
"V současné době vysoké autonomizace a liberalizace školství by mělo být součástí profesní hrdosti a cti učitelů, že mohou spoluvytvářet formulace ukazatelů a kritérií kvality výkonu vlastní profese. Tím deklarují nejen identifikaci s vlastní profesí, ale posilují důvěru veřejnosti k této profesi a důvěru k sobě samým." Opravdu si někdo z autorů tohohle díla myslí, že TAKHLE se definuje cíl? Celá alternativa a celá reformní scéna je posedlá definování cílů, a to na úrovni každé vyučovací hodiny. Jestli to dělají takhle, tak nás všechny potěš Bůh.

Zmínit lze možná ještě ničím neodůvodněné přesvědčení autorů, že "prostřednictvím DVPP (lze) otevřít učitelům cestu k využívání dokumentu Standard jako nástroje k vlastnímu hodnocení (sebehodnocení) preferovaných profesních činností tak, aby byl každý schopen posoudit, na jaké úrovni naplňování uvedených kritérií se nachází." Což popravdě půjde dost těžko, když ke kritériím nejsou vyparcovány indikátory. Pokud už by se našel učitel, který by se pomocí Standardu pokoušel zjistit, "na jaké úrovni naplňování uvedených kritérií se nachází", zjistí leda to, zda splňuje, nebo ne. Žádné jemnější rozlišení čekat nemůže.

Ale asi stojí za to se do diskuse zapojit - a všechny k tomu vyzývám. Ne proto, že by mohla cokoli změnit. Ale že některé absurdity by se měly alespoň nahlas pojmenovat.



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004