stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová podléhá optimismu
Vydáno dne 18. 04. 2009 (2001 přečtení)

Poslední březnový den vyšlo 13. číslo Učitelských novin, a v něm několik článků o reformě. Hned na vstupní straně komentář Petra Husníka „Rozpaky nad reformou“, v rubrice Anketa dotaz, zda „Narostou doplňkové obory?“ (rozuměj: RVP ZV), ale především článek „Střední školy – rozpaky nad reformou“ v rubrice Sonda.

Šéfové několik středoškolských asociací se v něm vyjadřují ke kurikulární reformě. Jejich vyjádření se přitom neomezují jen na středoškolský sektor – naopak pojmenovávají velké bolesti celé reformy jako systémového kroku. V jejich kritičnosti a otevřenosti je velký příslib. A naděje na to, že mentální genocida národa, která tu pod rouškou reformy už pár let probíhá, možná nebude důsledná a nevyhladí českou vzdělanost beze zbytku. Že rozumní učitelé a ředitelé se té absurdní mašinérii nakonec přece jen dokáží vzepřít.

Citace

Dovolím si tu ocitovat několik z těchto prohlášení:

„Kompetence – to je slovo kterým se celá reforma a někteří (na uskutečňování reformy závislí) pracovníci zaklínají. Ovšem kompetence se nedá naučit, prověřit, snad se dá získat pod vlivem vhodného působení. Žáci vědí, že se mají učit kompetence, a to je všechno. Někdo by jim měl hlasitě začít říkat, že pokud chtějí o něčem diskutovat, něco uplatňovat v praxi, uspět při zkoušení, maturitě, přijímacím řízení na VŠ, musí to mít v hlavě, a ne v počítači. Paměť je třeba procvičovat a jinak než učením to jde stěží. Co je platná kompetence k učení, když se žák nenaučí. Dobrou kompetenci k učení má každé normální dítě. (…)
Zdeňka Kutínová, ředitelka Gymnázia a SPgŠ v Liberci.

„Co se dělalo dříve, dělá se dál, jen exkurse je přejmenuje na projekt s cílem rozvíjet klíčové kompetence.“
Daniel Petříček, ředitel Církevního gymnázia Plzeň

„Pro samou práci s přípravou, řízením, modernizací a reformou školství, pro samé vymýšlení nových kompetencí (vyhledej, najdi, když nevíš, tak použij internet), začíná chybět motivace k učení, a to jak mezi učiteli, tak mezi žáky. Myslím, že nikdo nechce, aby platilo učení mučení, ale platí také, že bez práce nejsou koláče, a ať chceme, nebo nechceme, učení je také práce - není to hra. Nezapomněli jsme na to? Bez základního penza vědomostí a dovedností nebudou žáci připraveni obstát v současném světě.“
Jan Mareš, předseda Asociace energetického a elektrotechnického vzdělávání.

Dokonalý obraz nálad

Myslím, že jako ilustrace to stačí. Je zřejmé, že ve školství se něco děje – o to víc, že tyto citace vyšly právě v Učitelských novinách. Redakce UN – bez urážky – je totiž dokonale bez názoru, je tak sterilní, že kdyby zkapalněla, mohla by se po lehkém osolení plnit do infuzí jako fýzák. Absence jakéhokoli vlastního přesvědčení jí taky umožňuje psát v každém čísle něco jiného, zdejší komentáře byly nedávno třeskutě proreformní, zatímco autor toho současného pociťuje nad reformou „rozpaky“. Nepochybně je bude pociťovat přesně tak dlouho, než se ukáže, že nálady v učitelské obci se změnily.

Ale možná je právě tohle úloha profesních médií – být hlásnou troubou dominantních tendencí v oboru. UN ji beze zbytku plní, což logicky znamená, že učitelé začínají mít celé té šaškárny nazývané kurikulární reforma právě dost. Že už je nebaví poslouchat řeči o spasitelnosti klíčových kompetencí, že už nechtějí poslouchat lži o tom, jak se naši žáci v mezinárodních srovnáních zhoršují proto, že naše škola je málo reformní. Jsou jim k smíchu populistické tlachy Ondřeje Hausenblase o tom, jak škola děti „buzeruje“, protože je nenechá svobodně pobíhat jako malé opičky. Už mají všech těch blábolů plné zuby!

Naděje

Minimálně pět let se snažím na tohle upozorňovat. Vyslovovat věci, které jsou až směšně jasné a samozřejmé, jen je zrovna nikdo neříká. Nechávám se urážet od prostomyslných apoštolů reformy i od rychlokvašených profesorů, kteří si z liberalismu udělali rychlovýtah k akademické kariéře. Od majitelů výnosných „eseróček“ nebo občanských sdružení prodávajících nesmyslné kursy moderních výukových metod nebo tvorby ŠVP, od arogantních klučíků, hledajících zviditelnění. A jsem už někdy unavený a ptám se, jestli to má vůbec nějaký smysl. Ale v poslední době se mi čím dál tím víc zdá, že ano. Že se něco děje. Že celá ta slavná reforma jde definitivně do kytek.

Jedna generace je patrně definitivně ztracena. Ale ta další by snad zase mohla dosáhnout takového stupně vzdělanosti, za jaký bychom se v Evropě nemuseli stydět.

Petr Kukal



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004