stolzova
Rubriky
 Autor - životopis
 Bibliografie
 Copywritting
 Marketing
 Nabídka pro knihovny
 Nabídka pro muzea
 Nabídka pro školy
 Nabídka pro veřejnost
 Pedagogika

Historie webu
Historie webu Stolzová

Stolzová ke zprávě společnosti McKinsey and Company
Vydáno dne 17. 09. 2010 (2550 přečtení)

ČTK zveřejnila včera zprávu o studii pražské pobočky konzultantské společnosti McKinsey and Company, která upozorňuje na to, že Česko má stále horší vzdělávací výsledky v podstatě na všech stupních škol, počínaje základním vzděláváním. Zatímco v polovině 90. let patřili čeští žáci k evropské špičce, dnes se potácejí v průměrných (matematika) a podprůměrných hodnotách (čtenářské dovednosti). Čtvrtina patnáctiletých Čechů není pořádně schopná porozumět psanému textu, najít jádro sdělení, vytřídit informace podle významu a syntetizovat smysl textu.

Hospodářské noviny (těžko říct, nakolik v souladu se závěry studie) interpretují výsledky tak, že „tuzemský vzdělávací systém je zkrátka stále posedlý hlavně formálními výstupy, jako jsou dobré známky nebo tituly. Rozvíjení skutečných dovedností žáků, porovnatelných se zahraničím, je spíše na okraji zájmu.“

Nemohu se ubránit dojmu, že tady se redaktoři HN, případně přátelé z McKinsey and Company mýlí. Problém českého školství nespočívá v tom, že je posedlé formálními výstupy. Na formálních výstupech, např. na známkách není nic nepatřičného, pokud jsou tím, čím mají být – tedy informací o úrovni aktuálních vzdělávacích výsledků žáka či studenta. České školství neupadá proto, že známkuje, ale proto, že přestává plnit úkoly, které plnit má.

Úroveň našich žáků a studentů klesá kontinuálně od roku 1995. Pedagogičtí reformátoři se pokoušejí najít příčinu této agónie tím, že detekují, co ještě neděláme. Neděláme dost projektů, nezvyšujeme podíl praktických činností ve výuce vůči teoretické složce, naše výuka není pro děti dostatečně zábavná, děti v adekvátní míře nediskutují a neprojevují svoje názory.

Poté, co se doberou tohoto poznání, všechny věci, které děláme málo, posilují: infikují jimi studenty učitelství a na kurzech v rámci DVPP je coby všelék ordinují znejistělým učitelům. Zakládají kluby, kruhy a sbory přátel vykazující všechny podstatné znaky sekt a lobbují za své šílené nápady v Parlamentu, což se jim zhusta daří.

Výsledkem je, že úroveň vzdělanosti tohoto národa poklesla natolik, že výstupy z našeho vzdělávacího systému lze aktuálně použít toliko k utahování šroubů v nějaké fabrice na auta. Samozřejmě za předpokladu, že si je ta fabrika zaučí, což se jí popravdě vzhledem k ekonomickým pobídkám vlády a objemu prostředků vynakládaných na aktivní politiku zaměstnanosti (peníze z ESF v to nepočítaje) bohatě vyplatí.

Možná už by bylo načase začít hledat příčinu totálního krachu vzdělanosti jinou metodou, totiž nikoli detekcí toho, co ještě neděláme, ale analýzou toho, co děláme. Například, že děti učíme stále víc pomocí grafických sdělení – základka, která dosud nepoužívá interaktivní tabule, je dnes klinicky mrtvá. Škola, jíž podrobněji znám, nakoupila interaktivní tabule, ale na obnovu fondu učebnic už jí nezbylo. Děti se tedy buď učí z makulatury, nebo si učebnice samy kupují. Případně nekupují – tak velký průšvih to zase není. Učitel má výklad připravený ve formě prezentace, jíž lze uložit na sdílený disk. Proč se tedy divíme, že děti nerozumějí textu? Vždyť my přece nechceme, aby trpěly nad knihami. Chceme, aby byly veselé, aktivní a skotačily kolem Active Boardu nebo Smart Boardu.

Proč nás překvapuje, že děti neumějí počítat, když po nich nechceme žádnou logiku myšlení? Chceme, aby hlavně projevovaly názory. Jakékoli – nepodložené argumenty, absurdní, úplně šílené, ale své, svobodně vyjádřené. Ve školách reformní orientace probíhá trvalý brainstorming: výron nápadů, asociací, okamžitých vzruchů. To se po dětech chce, vždyť co víc probouzí a současně demonstruje jejich aktivitu? Logika, kauzalita, analyticko-syntetické procesy, ty dětskou kreativitu jen omezují a svazují a pravověrný alternativec se jim zdaleka vyhne. Proč nás tedy překvapuje, že naše děti neumějí počítat ani na prstech?

Představitelé alternativních a reformních směrů v české pedagogice dokázali tento národ za dvacet let zdecimovat v míře, která by mohla být až obdivuhodná, pokud bychom na ni pohlíželi jako na sociologický a politologický problém. Bohužel ale nesledujeme žádný kontroverzní pokus realizovaný v laboratorních podmínkách na hrstce dobrovolníků. Zpráva společnosti McKinsey and Company hovoří o našich dětech…



( Celý článek! | Autor: Petr Kukal | | poslat e-mailem | vytisknout )

Vyhledávání



© Petr Kukal, 2004